MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Nejsme jako oni?

Ivan Turnovec

Americký antropolog Marvin Harris studoval podivné chování domorodců v horách Papui-Nové Guineje. Tamější hory jsou místem, kde lze nalézt jedny z nejpodivnějších letišť na světe. Všechna jsou vybudována místními obyvateli, Papuánci. Domorodci zde čekají, pátrajíce na obloze po nákladních letadlech, už téměř půl století. V noci zapalují ohně, aby osvětlili hrubé přistávací dráhy vysekané v džungli. Každé „letiště“ nápadně připomíná spojeneckou leteckou základnu z doby druhé světové války. Okopírováno je vše, včetně hangáru, rádiové místnosti, vysílací věže a dokonce i maket letadel. Všechno je vyrobeno ze dřeva, palmových listů a bambusu.

Antropolog Marvin Harris to vysvětluje: „Papuánci si nepochopitelnou minulost, kdy jim posádky leteckých základen během druhé světové války dodávali konzervované potraviny a nejrůznější nástroje, natolik zidealizovali, že po skončení války a odchodu Američanů vznikl mýtus o návratu. Očekávají přílet nákladního letadla naplněného konzervami, oblečením a dalšími dary.“

Generace těch, kteří se s letadly setkávali již vymřela. Existují jen jednotlivé artefakty, nože, sekery, nefunkční rádia a části zbraní. Žijící si upravili legendy o kovových ptácích, řízených lidskými bytostmi, kteří přinášely dary. Očekávají, že letadla přiletí společně s předky, jen je třeba správně je přivolat. Proto se dodržují tradované rituály předcházející příletu. Papuánci vcházejí do „radiové místnosti“ a vydávají instrukce do „mikrofonu“ vyrobeného ze staré plechovky. Jinými slovy - domorodci očekávají, že jejich mrtví předkové jednoho dne přiletí „domů“ a rozdělí se o „kořist“ či výsledky nadpřirozeného nákupního výletu. Tito primitivní „Cargo cults“, jak jsou psychology odborně nazýváni, nezlomně věří, že „ti, kteří nabyli bohatství, mají povinnost rozdělit se s ostatními“, uvádí ve své studii Marvin Harris. Základem tohoto primitivního rovnostářství je skutečnost, že v papuánských primitivních podmínkách mají všichni více či méně stejnou fyzickou sílu. Z čehož vyplývá, že pro jedince je téměř nemožné nashromáždit více „dobrých věcí, které život poskytuje“, než je schopen účinně ochránit. Kdykoliv někdo v primitivní společnosti získá něco o co by měli jeho sousedé zájem, musí to buď ukrýt nebo rozdat. Když se tedy Papuánci snaží nějak realizovat touhu po určitých věcech, jejich „selský rozum“ jim říká, že tyto výrobky či zboží musí dostat jako „dar“. Tento způsob uvažování podmínil spontánní výskyt tohoto „cargo kultu“.

Pokusy domorodců dosáhnout mytického cíle se setkaly s naprostým fiaskem i když udělali všechno správně. Mýtili džungli na přistávací dráhy, budovali letištní věže, natahovali antény a „dráty“ vysílaček. Všechno tak jak to bylo okoukáno při reálném provozu válečných letišť. Dnes je pro domorodce nepochopitelné proč jejich aktivita nepřináší výsledný efekt, proč nefunguje?

Odpověď je snadná, ale jen pro toho kdo zná souvislosti. Starý způsob chápání nových podmínek – pokud došlo jen k mechanickému napodobování v podstatě nepochopitelného chování – nikdy nemůže vést k cíli. V určitém smyslu jde o obecnější problém. Chápání souvislostí ovlivňujících život jednotlivce i společnosti funguje jako software – program do počítače: Umožňuje lidem zpracovat informace při použití vzoru, který je formován předchozí zkušeností. Neschopnost domorodců spojit moderní detaily s primitivním myšlením není zdaleka tak paradoxní jak se na první pohled zdá. I v našem životě se setkáváme s podobnými projevy, byť méně vyhraněnými.

V traumatických dobách (války, změny sociálního systému, atd.), kdy světové názory jsou nejčastěji předmětem změn, se objevuje tendence k neracionálnímu vysvětlování událostí. Po primitivních hierarchických podmínkách, ze kterých se lidské společenství vyvinulo, vznikla zvláštní funkce vládnutí. To co dříve bylo jednoduchým systémem různých tabu zákazů a co později plnila církev dnes plní vláda a vždy jen dohodnuté zákony. Vládnutí je čím dále tím více administrativní a tím pádem složitější, neobejde se bez širokého aparátu úředníků a stále se zvětšujícího počtu zákonů, které již nemůže jednotlivý občan obsáhnout a porozumět jim. V moderním prostředí, schopnost ekonomií a politických institucí vůbec fungovat, je závislá na rozumném vysvětlení rychle se měnících skutečností. Čím primitivnější jsou podmínky, v nichž je „názor na svět“ vytvořen, tím méně skutečnosti bude realisticky pochopeno a vysvětleno a tím častěji bude docházet k nesouladu mezi realitou a představou. Lide, jejichž kultura hrubě překrucovala fakta (třeba po dobu 42 let), se vždy zuřivě brání přijmout širší a tolerantnější názor na svět. Je tedy otázkou, zda se nechováme podobně jako Papuánci, když si hrajeme na demokracii, ale nerozumíme o co vlastně jde.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena