MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)
Otevřený dopis určený pro místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Ing. Jana Kavana a předsedu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR prof. ing. Václava Klause, CSc.

Vážení pánové, prostřednictvím generálního tajemníka OSN obdržel představitel České republiky při Evropské úřadovně v Ženevě zavádějící dokument: NÁZOR - oznámení č. 747/1997 ze dne 30. 10. 2001.

Výbor pro lidská práva OSN (dále jen Výbor) v tomto čtrnáctistránkovém spisu obviňuje ČR, že porušila články 2 a 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966, dále i článek 4, odst. 2 Prvního opčního protokolu k Paktu z roku 1966. Výbor se odvolává na stížnost Dr. Karla Des Fours Walderode (zemřelého v únoru 2000) a vdovy po něm Dr. Johanny Kammerlanderové (právní zástupkyně), na stížnost podanou 21. 11. 1996 a také na podanou žalobu na ČR k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Výbor k obvinění České republiky uvádí, že především, nikoli výlučně, jde o skutečnost, že v ČR není zajištěna rovnost před zákonem v oblasti restitučního práva. Výbor dodává, že kritizuje ČR v některých dalších věcech, ve kterých ji kritizoval již dříve. V podstatě jde o podmínku českého státního občanství ve vztahu k tzv. „oprávněným osobám“ při uplatňování restitučních požadavků dle zák. 243/1992 v návaznosti na poválečné konfiskační dekrety a dekrety o občanství a o absenci obecného systému implementace rozhodnutí Výboru v ČR. Výbor v kauze Walderode proti ČR uložil, mimo jiné, aby ČR adekvátním způsobem upravila svůj právní řád a praxi příslušných státních orgánů, aby vydala dotyčný majetek či vyplatila náhradu pozůstalé manželce stěžovatele. Výbor vyzval ČR, aby také jeho rozhodnutí zveřejnila.

Výbor pro rozhodnutí v Názoru převážně využil pouze jednostranných argumentů stěžovatele, které neodpovídají skutečnostem a nejsou tudíž dostačujícími důkazy k obvinění ČR a dokonce k výzvě, aby k neoprávněným restitucím si upravila svůj právní řád. Stěžovatelé u Výboru uvedli, že kauza Walderode byla zpolitizovaná, že v jejich neprospěch ji ovlivňovala i „občanská iniciativa“. Jsem členem této iniciativy, která už jen na základě dosud dostupných dokumentů prokázala, že dr. Karel Des Fours Walderode nesplňoval a nemůže splňovat elementární podmínky pro polistopadovou restituci. Je přirozené, že stěžovatelé mají právo tvrdit cokoli, mají však také povinnost předkládat hodnověrné důkazy. Nutno připomenout, že poválečné dekrety v návaznosti na polistopadový zákon pro restituce mají stále svoji platnost. V případě Walderode bylo už dostatečně prokázané, že stěžovatel Walderode se provinil proti čsl. státu v době ohrožení ČSR. To nelze obcházet nějakým smyšleným tvrzením o loajalitě, o bližším vztahu k českému národu, byť to prohlašoval i sám ministr vnitra v roce 1992. Ministr Ruml kategoricky odmítl jakkoli zkoumat minulost Walderodeho a k tomu příslušné archivní dokumenty. Je evidentní, že otázka poválečného obnovení čsl. st. občanství stěžovatele (ve smyslu dek. 33/1945, vč. prováděcí směrnice) byla vyřešená zamítnutím žádosti stěžovatele (podané 25. 8. 1945). Stalo se tak rozhodnutím MV po důsledném dvouletém šetření žádosti, stalo se tak řádnou úřední cestou rozhodnutím MV ke dni 12. 8. 1947. Je skutečností, že po tomto datu vzniklo nesmírné úsilí jak obejít úřední zamítavé rozhodnutí MV a jak ho nahradit různými, ovšem nepoužitelnými osvědčeními o čsl. st. občanství a národní i státní spolehlivosti. Osvědčení o občanství s daty ze 16. a 22. 12. 1947 lze považovat i za podvrh. Získání poúnorového osvědčení o státní a národní spolehlivosti z 11. 11. 1948 svědčí o mimořádném vlivu Walderodeho u „vyšších úřadů“ (viz jím podepsaný protokol z 19. 8. 1945 na MNV Daliměřice). Po listopadu 1989 Walderode (za podpory JUDr. Kammerlanderové) vyvinul nesmírné úsilí i o získání čsl. st. občanství pro uplatnění restituce. Za naprosto nepřípustných okolností získal Walderode od Policie ČR občanský průkaz AD 228822 ke dni 24. 7. 1991. Sám Walderode podepsal OP, na kterém není místo narození, místo národnosti německé uvedl českou (dokument, že by si od roku 1930 změnil národnost není k disposici). Trvalý pobyt v Praze byl upravený datem 27. 8. 1992. O neplatnosti OP a o jeho odejmutí nakonec rozhodlo samo MV dnem 22. 6. 1992. Současně MV prohlásilo, že Walderode není čsl. st. občanem. Do restitučního řízení proto musel vstoupit sám ministr Ruml a to udělením mimořádného občanství. K tomu ministr radikálně přehodnotil minulost Walderodeho a ke dni 25. 8. 1992 udělil mu občanství jako osobě hodné zvláštního zřetele. Použil k tomu jinak pro restituci nepoužitelný zákon 39/1969. Smyslem tohoto mimořádného občanství však bylo přehodnotit Walderodeho minulost z období 2. světové války, obejít podmínky dekretu 33/1945 a pojistit tak podmínku restitučního zákona 243/1992 o „neprovinění“.

Z dostupných dokumentů lze prokázat, že od 12. 8. 1947 až po 25. 8. 1992 docházelo k řadě nepřípustných pokusů na zrušení konfiskace Walderodeho majetku. Po listopadu 1989 vznikly i nesmírné tlaky na uznání restitučního požadavku. Restituční případ Walderode není případem ojedinělým. Je totiž jakýmsi razícím štítem pro mnohé další restituce na konfiskáty dle poválečných dekretů. Nepůjde jen o konfiskáty majetků některých potomků dřívějších šlechtických rodů, půjde i o další trvalé restituční požadavky SdL, SČNČMS... Ani k jejich uspokojení nebudou splněné podmínky dekretu 33/1945. Potom bychom museli převzít vinu za 2. světovou válku, přistoupit k její úplné revizi, změnit historii a zrušit dekrety.

Proto odmítám, aby Výbor OSN obviňoval naši republiku a kritizoval ji v záležitostech, které spadají výhradně do její kompetence. Považuji za nepřípustné, aby kdokoli ukládal České republice nějakou úpravu právního řádu. O kontinuitě dekretů se stávajícím právním řádem nelze přece nijak pochybovat. Walderodeho stížnost i obvinění Výboru je nutné kategoricky odmítnout. Nelze připustit jakékoli narušení naší svrchovanosti.

Vážení pánové, popsal jsem jen to podstatné o neoprávněné restituci Walderode. Máte k disposici soubory důkazů o nesplnění Walderodeho restitučních podmínek. Ujišťuji Vás, že existují i podobné důkazy proti dalším neoprávněným restituentům. Jde např. o neoprávněné restituce potomků některých dřívějších šlechtických rodů - Salmů, Buquyoů a dalších. Všechny důkazy lze doplnit ještě dalšími archiváliemi po úplném otevření archivů. Projde-li případ Walderode, lze očekávat, že se objeví i nové další požadavky na vrácení, event. odškodnění konfiskátů sudetských i vnitrozemských Němců. Očekávám, že v kauze Walderode uplatníte své kompetence a budete odpovědně hájit zájmy republiky, že budete důsledně opírat zájmy státu o všechny souvislosti, které se vážou k poválečným dekretům, tj. o souvislosti s retribučními a reparačními opatřeními, i o podobná komplexní opatření ve státech okupovaných nacistickým Německem za 2. světové války.

Děkuji předem a očekávám, že vyhovíte mým požadavkům. Nabízím jakoukoli součinnost při zpracování termínované odpovědi k Výboru OSN i při přípravě podkladů proti žalobě, kterou proti ČR podali stěžovatelé u Evropského soudu ve Štrasburku.

V Turnově, 27. 12. 2001.
Josef Kunetka,
člen-mluvčí petičního výboru Walderode
a současně člen zastupitelstva města Turnov


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena