MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Presidentův novoroční omyl

Martin Stín

Prezidentův novoroční projev nevybočil z rámce autorových zvyklostí. Vyznačoval se vysokou kulturou vyjadřování, četnými oprávněnými kritickými postřehy o stavu společnosti a zejména bohatstvím abstraktních myšlenek a výtek bez zřetelného označení adresáta. Poslední zmíněný rys je nepochybně daní za povinnou neutralitu prezidenta v střetech politických sil.

Domnívám se však, že právě přílišná abstraktnost myšlení přivedla prezidenta k mylnému názoru o přelomovém významu roku 2002, aspoň v tom smyslu, v jakém on sám jeho přelomovost vidí. Souběh voleb různých stupňů v jednom roce neovlivní přece vývoj společnosti v takovém rozsahu, jaký prezident předpokládá. O kvalitě života občanů totiž nerozhodují a jejich myšlením nemanipulují pouze volené orgány státní moci. V exekutivě, odvozené od volených orgánů, volební výsledek bezprostředně ovlivní jen vrcholové funkce. Čím dále od vrcholu, tím více bude působit setrvačné chování úřednických aparátů. Některé oblasti státní správy, jako např. represivní složky, justice, finanční úřady aj. si dokonce v průběhu celého polistopadového vývoje vydobyly takovou autonomii, že nelze očekávat výrazný obrat k lepšímu při žádném z představitelných volebních výsledků. Jsou dokonce méně závislé na politickém vedení společnosti než v předlistopadové éře (a chovají se proto přiměřeně špatně). Volby také nezmění nic na tom, že o politice rozhodují velmi malé, uzavřené skupiny stranických funkcionářů (příčí se mi nazvat je obvyklým označením „elity“), které si většinou hledí svých zájmů a o spokojenost občanů se příliš nestarají. Žádný z možných volebních výsledků nezmění způsob chování sdělovacích prostředků, jejichž reálný mocenský vliv nelze popřít, byť je mechanismus jeho uplatnění většinou neviditelný. Jejich redaktoři neodpovídají voličským masám přímo ani zprostředkovaně. Motivy jejich postojů jsou občas těžko proniknutelné. Nezávislá na volebních výsledcích budou i různá neformální zájmová seskupení, která jdou za svými oborovými zájmy, ovlivňujíce dle potřeby tu část politické a správní sféry, kterou pro své cíle potřebují. Ta rozhodují o cenách a kvalitě zboží a služeb, o úrovni nabízeného vzdělání, pestrosti a hodnotě kulturního života více než celá politická a správní sféra. Připustíme-li, že k nim patří také kriminální seskupení, pak ovlivňují i osobní a majetkovou bezpečnost občanů. Nedotčeny volbami zůstanou i struktury předlistopadové nomenklatury s jejich silným a často velmi neblahým vlivem ve všech sférách života společnosti.

Mimo to se ve volbách zřejmě utkají pouze ty politické strany, které se na politické scéně předvádějí již řadu let. Víme o nich snad úplně všecko až na ty detaily, které z vrozené cudnosti raději zastírají. (Mám na mysli např. některé dosud neobjasněné nelegální zdroje financování, či důvody pevných pozic lidí s temnou minulostí v jejich sféře vlivu.) Nezdá se, že by mezi nimi byly velké rozdíly v dobrém ani ve zlém. Všechny se domnívají, že znají potřeby a postoje voličů lépe než oni sami. Programové rozdíly, pokud jsou výrazné a připustíme-li, že jsou míněny vážně, se nakonec příliš neuplatní, protože žádná strana nemá šanci dobýt takový volební výsledek, aby vládla bez nutnosti programových ústupků opozici. I když se jako voliči budeme ptáti v souladu s prezidentovými radami kandidátů jakkoli bedlivě na jejich povolební záměry, moc si nepomůžeme: zcela jistě většinou uslyšíme to, co bude lahodit našemu sluchu, ale pozdější skutečnost bude nejspíše poněkud jiná. Z mimoparlamentních stran patrně žádná nedokáže překonat nedemokratickou pětiprocentní bariéru pro vstup do parlamentu.

V našem politickém vývoji bude rok 2002 patřit k nejrušnějším. Sotva však přinese podstatný zvrat v politických poměrech. Všichni sice cítíme, že by nám nějaká změna prospěla, protože náš současný politický vývoj se pohybuje v bludném kruhu a zřejmě vyčerpal možnosti dalších kladných změn, ale na scéně není žádná síla, která by skutečně chtěla a mohla něco podstatného změnit. Kdyby totiž byli vůdcové parlamentních stran upřímní, museli by přiznat, že jim současný způsob správy veřejných záležitostí vyhovuje. Změna by mohla nastat tehdy, pokud by došlo k reformě politického systému, spočívající v posílení autority občanů-voličů a oslabení úlohy politických stran jako výtahu k účasti na moci a nástroje prosazování vůle zájmových skupin. S tím by souviselo rozšíření okruhu volených funkcí a zvýraznění odpovědnosti jejich držitelů vůči voličům. Žádoucí by bylo i přerušení právní kontinuity alespoň s protiprávním režimem, nastoleným po 21. srpnu 1968. Nic z toho nám však nehrozí, protože o přízeň voličů se nebude ucházet žádná síla, která by o takové změny vážně usilovala a měla při tom šanci dostat se do parlamentu. Budeme tedy dále žíti ve společnosti řízené souručenstvím stranické oligarchie, státní byrokracie a skrytých, na voličích nezávislých mocenských skupin. Výše naznačených změn se patrně zčásti dočkáme. Nebude to ale v roce 2002, nýbrž mnohem později.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena