MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Několik údajů o zakládání Lidových milicí

(Přepis magnetofonového pásku)
Bohumil Novák

V době Února jsem pracoval v dorozumívací a zabezpečovací správě ČSD. Dělal jsem zde předsedu závodní rady. Když byla vyhlášena stávka, říkal přednosta stanice Krejčík, že na dráze se stávkovat nemůže. My jsme na to odpověděli: „Stávka je generální a bude tedy provedena i zde!“ Krejčík se slovy: „Potom promiňte, já musím pryč“, odešel. Všechny lokomotivy a siréna začaly pískat po celé stanici a stávka, tak jako jinde se konala i na ČSD.

V tuto dobu se již na závodech vybírali dělníci, kteří by připadali v úvahu do lidových milicí. Už předtím dostali zbraně, byli rozděleni do čet, družstev, pro které jsme měli připraveny velitele. Jakýmsi střediskem vytváření milice byl závod Kreisl a potom závod Juta. Zde se už prováděl výcvik mužstev odpoledne po pracovní době.

Nemohu si teď už vzpomenout, který den (vlastně to bylo v noci) byly z Liberce přivezeny zbraně. Bylo to asi sto pušek a k tomu úměrný počet střeliva. Zbraně přebíral Josef Novák a byly umístěny v bývalé Janečkově likérce, kde byla i vhodná místnost pro jejich uskladnění a po stránce bezpečnostní záruka, že nepřijdou do nepovolaných rukou. Další zbrojnice byla na ČSD. Každý člen milice byl seznámen s úsekem a závodem, kde bude hlídkovat. Všechno bylo zařízeno tak, aby při zavolání mohl každý okamžitě nastoupit na určené stanoviště.

Turnov samotný byl, jak známo, baštou národních socialistů a lidovců a čekalo se, že boj s nimi bude tvrdý a nesmlouvavý. Proto jsme také v milicích přikládali velkou důležitost vedle vojenské přípravy politické výchově. Při ní byla hlavně vyzvednuta nutnost chránit všechny závody před vnitřním nepřítelem, aby nebyl narušen chod závodů, nevykrádal se materiál a další věci. Je třeba připomenout, že to všechno prováděli příslušníci lidové milice ve svém volnu, bez nároku na odměnu. Velká byla odhodlanost milicionářů, kteří se nebáli vyjít s puškami do ulic, když to bylo třeba.

Takový případ se stal o župním sletě v Turnově. Měli jsme obsazeno nádraží a slyšeli jsme posměšky sokolíků na naši adresu, když vystupovali z vlaku. My jsme ke své službě přistupovali s úsilím zajistit naprostý klid a pořádek, a to se nám zdařilo. Když sokolové viděli hlídky ještě ve městě, bojová nálada je brzo opustila.

Prvním náčelníkem LM, který se také nejvíce podílel na jejich vytváření, byl Josef Novák, po něm tuto funkci převzal Karel Skulík a později já.

Jelikož průmyslu v Turnově mnoho nebylo a nešlo zajistit potřebný počet milicionářů přímo z turnovských závodů, dostali jsme za úkol jako jediný okres v kraji postavit LM i mimo závody; byly vytvořeny v Rovensku pod troskami, v Českém Dubě, Frýdštejně, Pěnčíně, Lestkově a Radimovicích. Experiment ustavení osadních lidových milicí se velmi dobře osvědčil a po kontrole z KV KSČ se zaváděl i v jiných okresech, kde byl počet dělnictva menší.

O Lidových milicích na Turnovsku celkově bych chtěl ještě říci, že v nich panovala naprostá kázeň, dochvilnost a odhodlanost. V té době byla každou chvilku pohotovost prvního nebo druhého stupně a nestalo se, aby určení členové nepřišli.

Při ustavování Lidových milicí se do nich hlásili a s puškou v ruce zajišťovali závody i bezpartijní. Ti z nich, kteří později nevstoupili do strany, byli však z Lidových milicí vyřazeni.

Ve štábu LM pracovali soudruzi Rašín, Těšina, Jetmar, Hádek, Novák, Finke, Chůn a jako zdravotník dr. Pěnička. Byla také velmi dobrá spolupráce s orgány Bezpečnosti. Soudruzi Sudek, Třešňák a Šilhán nám pomáhali při výcviku a seznamování se se zbraněmi. Bylo to také morálním povzbuzením, protože milicionáři viděli, že SNB jde s dělnickou třídou.


Snad nebude na škodu, zmíním-li se alespoň stručně o vesnické organizaci ve Všeni, kde jsem působil. V únorových dnech jsme zde prováděli některá opatření na pokyn z turnovského sekretariátu. Měli jsme stále obstoupen telefon a hlídali jsme ve dne v noci po dvou nebo po třech. Těsně před 20. únorem jsme vyslali na pomoc sekretariátu soudruhy Kubíčka, Josefa Nováka a další. Stále jsme zůstávali ve spojení, abychom mohli zasáhnout ve prospěch Turnova, kdyby toho bylo třeba.

Při obsluze telefonu nám kolem 20. února řekl jeden příslušník národních socialistů: „Hoši, jděte klidně domů, Američané budou tady a ani nebudete vědět…“. Jenže nás to neodradilo, naopak ještě s větší rozhodností jsme prováděli příkazy, které jsme dostávali z okresního výboru strany.

Vůbec bych chtěl říci, že situace KSČ a její vliv byl větší na vesnicích než v samotném Turnově. Taková Všeň byla nejsilnější organizací na Turnovsku; sem rádi chodili referenti, poněvadž schůze byly hojně navštíveny a byly bouřlivé. I když tam také sedláků bylo dost, měli jsme ve straně rolníky, kteří šli s námi již od roku 1946 a 1947. Mohu říci, že byli oporou strany a působili jako protiváha bývalých agrárníků. I to byla jedna z příčin, že jsme plnili úkoly jak v náboru členů, tak v odběru stranického tisku. Vyspělost všeňské organizace se projevila po Únoru, kdy z ní přešlo do Turnova na vyšší stranické funkce hodně soudruhů (Brandejský, Kubíček, Šich a ještě další).


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena