MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

O soužití s Němci na turnovském gymnáziu

Ivan Turnovec

Díky pochopení ředitele turnovského gymnázia Mgr. Miroslava Vávry, ve čtvrtek 24. dubna, ve 14 hodin, měli (nejen) studenti možnost, seznámit se s problematikou soužití Čechů a Němců, i tzv. sudetským problémem. PhDr. Zdeněk Radvánský, vedoucí katedry historie na Universitě Jana Amose Komenského v Ústí nad Labem, svou objektivní a poučnou přednášku doplněnou i ukázkou některých dokumentů, věnoval úseku dějin od roku 1918 po rok 1948. Hned v úvodu upozornil na to, že diskuse omezené jen na konec války, jak k tomu často dochází, nemohou být konstruktivní. Češi a Němci žili společně na území Českého království již od 13. století. Citoval při tom slova Františka Palackého o období: „stýkání a potýkání se Čechů s Němci“. Soužití nebylo bezproblémové, jak na to upozornil historik Jan Křen ve své publikaci Konfliktní společenství.

Ke konfliktům došlo hned v roce 1918 při vzniku Československé republiky. Politická reprezentace českých Němců nesouhlasila se vznikem státu v historických hranicích. Chtěla být součástí Rakouska i nadále. Je to logické, protože za Rakouska byla německá národnostní skupina zvýhodňována. Demokratický vývoj Masarykovy první republiky sice stačil omezit nacionální ambice sudetských Němců. Někteří se dokonce účastnili tvorby státní politiky v parlamentu a později i vládě.

K nepříznivému zvratu došlo v době všeobecné krize ve třicátých letech. Nástup fašismu v Německu deklaroval a také prakticky zvýhodňoval německé občanstvo na úkor ostatních. Populistické programy a finanční pomoc z říše umožnila masovou propagaci Sudetoněmecké strany. Díky pomoci od Hitlera a propagandě Henleinových přátel, došlo k politickému ovládnutí oblastí s převahou německého obyvatelstva. Snahy o separaci se převáděly i na mezinárodní fórum a bohužel úspěšně. Došlo k Mnichovu, obsazení Sudet (dokonce v rozsahu větším než jaký požadovali němečtí nacionalisté v roce 1918). Občané české národnosti byly vyháněni ze svých domovů. Následovalo obsazení zbytku státu a vznik protektorátu.

Zvýhodňovaní sudetští Němci byli vůči říši a Hitlerovi více než loajální. Podporu svému vůdci projevovali až do samého konce války. Česká exilová vláda v čele s presidentem Benešem o poválečném uspořádání přemýšlela zhruba od roku 1943. S masivním vysídlováním se původně nepočítalo, vynutil si jej domácí odboj. Excesy, které odsun provázely, se od chování nacistů nelišily. V řadě případů došlo ke zločinům proti lidskosti a jen málo jich bylo postiženo.

Co se stalo není správné a způsobylo to mnohá traumata. Není to ale důvodem k obecné nevraživosti mezi Čechy a Němci. Existující problém požadavků Landsmanšaftu, reprezentovaný panem poslancem Posseltem, je pro většinu německého obyvatelstva nezajímavý a zbytečně kalící vztahy.

Nicméně odsun je opakovaně a většinou jednostranně diskutován v médiích, scvrkl se tam pouze na druhou světovou válku a její konec. To je zásadní chyba. Historie vzájemných vztahů Čechů a Němců je daleko delší a je dobré se s ní seznamovat. Přes historii lze totiž najít i vzájemné vazby pozitivní, a na těch by se měla stavět naše spolupráce v nové Evropě. Přenáška doc. Radvánského byla svou objektivitou i upozorněním na širší časové souvislosti tím, čeho je dnes třeba ke vzájemnému pochopení.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena