MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Kým je starosta Petr Pávek

Ivan Turnovec

První informace o starostovi, který nehoní svůj plat (dokonce to řekl v MfD), a má chuť dělat něco pro obec a své spoluobčany. Jde o odpověď na předchozí žádost čtenáře Politikonu.cz

Petr Pávek se narodil v roce 1963 v Praze, kde žil do svých osmnácti let. Od dětství jezdíval o víkendech do přírody, nejdříve s oddílem, později sám nebo s kamarády. Od patnácti let ho oslovila výzva skal a hor a začal se intenzivně věnovat skalnímu lezení a horolezectví. Lezení se mu stalo vášní, kterou neutlumilo ani vážné zranění v důsledku pádu s utrženým kusem skály.

Odmalička rád četl, jako dítě Mayovky, Foglarovky a historické romány. Později, ovlivňován staršími kamarády, začala jeho touha po vzdělávání nabírat vážnější směr a věnoval se studiu historie, filosofie, náboženství a politických proudů. V Lidové škole umění se učil hrát na housle, klarinet a kytaru a navštěvoval kurzy malování. Rád chodil do filmového klubu, do divadla a na koncerty.

Po základní škole se vyučil v oboru mechanik elektronik, následně odmaturoval, strávil pár měsíců ve Výzkumném ústavu matematických strojů a v roce 1981 se dostal na ČVUT. V Německu později absolvoval vysokou odbornou školu, obor podnikové hospodářství, působil v Mezinárodním institutu pro aplikovanou analýzu v Rakousku a v Kanadě ukončil postgraduální kurz mezinárodního obchodu.

V roce 1982 emigroval přes Rakousko do Německa, kde strávil patnáct měcíů v uprchlickém táboře při čekání na politický azyl. Utíkal od tamtud do Alp, kde se věnoval své vášni, horolezectví. Později vyměnil lezení po horách za japonská bojová umění, převážně karate a kendo. Po většinu období v emigraci si vydělával na živobytí a studium příležitostnými pracemi, od mytí nádobí, přes hrobníka až po montéra. Využíval volného času k cestování, zejména po Evropě a Africe. Od roku 1988 začal podnikat v oblasti informačních technologií.

Po takzvané sametové revoluci se vrátil zpět do Prahy, kde rozvinul své podnikatelské aktivity a stál v čele několika velkých a zajímavých projektů. V roce 1994 přestal podnikat a trvale se odstěhoval do Jindřichovic pod Smrkem na Frýdlantsku. V roce 1997 vstoupil do politiky a stal se tiskovým mluvčím, tehdy koaličně vládnoucí, ODA. Rok nato odešel z ODA i vrcholové politiky zpět na komunální úroveň, kde se stal starostou. Od roku 2000 je zastupitelem Libereckého kraje. Je jediným ze starostů, který jedná v zájmu obce a ne svém osobním. Dnes upozorníme na jeho knihu Mám vizi, na jejímž vzniku se podílel i publicista Jan Šebelka. Publikace bude pokřtěna 15. záři v 19,30 hod v knihkupectví pana Friče v Pražské ulici v Liberci. Se souhlasem autora přetiskujeme ukázku jako upoutávku. Věříme, že i ta poslouží k poznání autora.

TEORIE PAVUČINY

Zdá se, že spojovacím vláknům, vazbám mezi hlavními tématy, přikládáte velký význam...

To je pravda. Podle mě je totiž překonaný systém resortismu. V praxi se ukazuje, že společenské, případně správní uspořádání na jednotlivé resorty, to znamená na jednotlivé tématické okruhy - školství, doprava, rozvoj zemědělství, životní prostředí - není funkční.

Uvedu konkrétní příklad nebezpečně zanedbaného problému. U nás se v posledních dvou letech začal projevovat úplně nový úkaz, na který naše společnost není vůbec připravena, který nebyl zatím ani oficiálně pojmenován, natož aby se hledala nějaká řešení. Stalo se nám, že do prvních tříd začaly nastupovat děti, které přicházejí z rodin, v nichž otec i matka jsou nezaměstnaní. Jsou třeba už šest, sedm a někdy dokonce i více roků bez práce a děti nikdy neviděly své rodiče vstávat, chodit do zaměstnání, vytvářet hodnoty. Často jsou tyto jevy doprovázeny alkoholismem a drobnou kriminalitou. Tyto děti nemají základní sociální návyky, neznají důvod, proč by měl člověk chodit do práce nebo do školy.

To je problém, který nelze řešit rezortně. My ho vidíme ve škole, ale není to věc ministerstva školství. Jeho zástupci říkají, že to není jejich problém, oni jsou od toho, aby zajistili nějakou míru vzdělanosti. Takže je to otázka pro ministerstvo práce a sociálních věcí. Tam však "řeší" jen rodiče, dávají jim podporu a jinak je jim vše úplně jedno. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které by se mělo podílet na vytváření pracovních příležitostí, to vůbec nezajímá. A tak dál, ministerstvo financí, které většinu rezortů zaštiťuje, by mělo dělat takovou daňovou politiku, aby se obce mohly začít nějak s podobnými problémy vypořádávat. Nic se ale v tomto směru neděje, přestože se tento jev začíná přímo či nepřímo dotýkat milionů lidí v republice. Ukazuje se, že dnešní členění na rezorty je už nefunkční, protože problémy začínají být v našem globalizovaném světě mnohem komplexnější a tak je třeba je také řešit.

Dalším tématem je venkov. Provázanost rozvoje venkova, životního prostředí a zemědělství je do očí bijící. Stát však rozdělil venkov na tři ministerstva, která spolu často ani nemluví a prosazují protichůdná opatření. Tím venkov trpí.

Takové řešení by mohl přijmout parlament, možná předseda vlády, ale jak ho lze řešit z pozice starosty malé obce nebo dokonce občana?

Troufám si s nadsázkou říci, že 90 % zákonů obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s Ústavou ČR, 95 % všech vyhlášek je v rozporu se zákonem a 99 % všech interních sdělení a metodik je v rozporu se vším včetně zdravého rozumu. Nesrozumitelnost a neprůhlednost právního řádu nutně vede k jeho ignorování ze strany občana. Nesoulad práva s obecně vnímanými morálními a etickými hodnotami ve společnosti vede v extrémním případě k projevům občanské neposlušnosti. Chápu, že to je pro naši společnost příliš odbojné, a já k tomu nechci nabádat. Je ovšem pravda, že u nás v obci jsme museli vydat vyhlášku, která vešla do povědomí veřejnosti jako vyhláška proti úředníkům. To byl náš projev občanské neposlušnosti, k níž jsme ovšem byli donuceni přebujelou byrokracií.

Co by podle vás měli tedy zákonodárci dělat?

Pokud by naši zákonodárci měli vůbec něco dělat, tak by měli za jeden přijatý paragraf pět jiných zrušit. Je důležité, aby byly zákony provázané, každému srozumitelné, aby z nich lidé neměli pocit, že jich je moc, že nedávají smysl, že jdou logikou proti sobě. Často se plněním zákona na straně jedné porušuje hned několik zákonů na straně druhé. To není vinou lidí, kteří se podle nich řídí, ale chybou přebujelé byrokracie, administrativy a neprovázaných zákonů.

Napadá mě taková absurdní myšlenka: nedbat dnes na zákony by mohlo znamenat přibližování se fungujícímu systému společnosti, protože zákony samy o sobě to fungování znemožňují. A ještě něco - hodně populisticky se v současné době užívá pojem vymahatelnost práva, ale je naprosto zřejmé, že dnešní změť zákonů představuje všechno jiné než právo, tak jak chápeme jeho obsah. Tedy jako spravedlnost, hodnoty, podle kterých by měla společnost fungovat a na základě kterých by mohla být posuzována míra provinění. Ve volebních programech chytrých stran by proto mohlo být heslo: nevymahatelnost práva, záruka stability a prosperity!


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena