MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Korupce v architektuře a urbanismu

Ivan Turnovec

„Po sametové revoluci v roce 1989 padly hranice minimálních možností a otevřela se nepřeberná škála oslnivých a snadných variant řešení. Dnes, s odstupem patnácti let, můžeme konstatovat, že převážná produkce podlehla svodům snadných řešení vlivem domácích a cizích globalizačních investorů. V prostředí neexistujících evropských pravidel trhu, v záplavě supermarketů, bezduchých logistických a kancelářských budov, pokleslých kolonií rodinných domků, zabírajících nešetrně krajinu na periferiích měst, česká společnost převzala ty nejhorší konsumní způsoby západní společnosti místo hledání svého vlastního inteligentnějšího a úspornějšího modelu chování. Zejména je na pováženou, že přechodné období od totality ke standartní demokracii trvá už tak dlouho“.Vlado Milutič

Autoři zprávy se shodují v tom, že korupce v architektuře a urbanismu se od ostatní ve stavebnictví liší formou. Její těžiště spočívá více v korupci duševní (morální) než fyzické (finanční). Svědomí a duševní práce architektů a urbanistů byly již za komunismu korumpovány totalitní unifikací. Nyní je jejich profesní čest a svědomí korumpováno diktátem kapitálu, a ruku v ruce s tím i nezodpovědnými politiky a úředníky. V této oblasti platí, že síla korupčního a kapitálového trhu dokáže ve spojení se zažitým flegmatismem mnohých úředníků zničit i to, co se komunistům zničit nepodařilo. Za komunistů se ničila města, my nyní dokonáváme jejich zkázu ničením předměstí. Např. jedno z nejkrásnějších měst Československa – královské město Ústí nad Labem vzalo za socialismu útokem na povel komunistů vražedné komando urbanistů a architektů. Nyní zkázu města dokonávají jejich postkomunističtí kolegové (supermarkety, aquadrom, obchodní a průmyslová zóna).

Pro krátkodobý efekt a osobní prospěch (korupce nebo volební preference) z lákavé nabídky nezodpovědného kapitálu, (sledujícího svůj zisk) dokáže mnoho dnešních politiků (a těch komunálních zvlášť) nechat urbanisticky znehodnotit obec, své město, nebo jeho předměstí. Příkladem může být připravovaný projekt oživení, dle autorů zprávy spíše umrtvení, pražského sídliště Malešice.

V oblasti projektování za pomoci korupce sklízí ekonomické ovoce především ti, kteří mají z dob komunismu páteře velmi ohebné, žaludky i svědomí vytrénované a kteří své charaktery odkládají na hřebík ihned po vstupu do ateliéru. A těch bohužel není málo. Jako v ostatních oborech i v architektuře a urbanismu platí, že kvalitní a poctivé řemeslo má na přidělování veřejných zakázek jen malý vliv. Korupce, protekcionismus a patolízalství jsou nyní často rozhodující kritéria pro získání zakázky. O přidělení architektonických zakázek, ale i estetické hodnotě staveb velmi často rozhodují podhodnocené cenové nabídky ze strany státních investorů a tvrdé ekonomické parametry (neumožňující kvalitu architektonickou) na straně investorů.

Znehodnocování krajiny, přírody, měst i obcí, započaté komunisty za totality, tak dnes pokračuje pod taktovkou postkomunistických politiků, flegmatických úředníků, cynického kapitálu a všudypřítomné korupce. Komunisty započatá likvidace kvality a tradice české architektury a urbanismu se po roce 1989 nezastavila! Pokud se někomu zdá toto zhodnocení „úspěchů“ architektury a urbanismu od roku 1948 dosud příliš kritické, ať se pokusí odpovědět na tyto otázky:

1. V kolika městech a obcích vyrostly od roku 1948 dodnes stavby, jejichž potencionální architektonická hodnota může být ceněna např. i za 100 let a kolik takových staveb by mohlo být vůbec takto klasifikováno?

2. Jaký je poměr (počtu nebo %) architektonicky zdařilých staveb (ot. č. 1) vůči těm, kterými jsme města, obce, krajinu a přírodu jen znehodnotili?

3. Jaké by byly odpovědi na otázky č. 1. a 2.kdykoli před rokem 1948?

Doporučujeme všem kritikům i příznivcům dnešní architektury - při cestách po naší zemi pozorujte VŠECHNY STAVBY a rozlišujte, kdy byly postaveny a zda mohou, či nemohou, mít architektonickou hodnotu. Stačí jen jednoduché dělení: co bylo postaveno před válkou, co po válce, a co se vám líbí či nelíbí. Výsledek bude katastrofální. Toho pěkného se postavilo po roce 1948 opravdu málo! Naše pokrytectví, cynismus a nezodpovědnost, vše navíc katalyzované korupcí, představují v oblasti architektury a urbanismu obrovskou morální i ekonomickou zátěž pro následující generace. A dosavadní vývoj napovídá, že to bude navíc zátěž dlouhodobá. Na závěr říká architekt Vlado Milunič: Vzhledem k tomu, že architektura nemůže být jiná než je společnost, je v České Republice, která postrádá vizi státu, i architektura na tom podobně.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena