MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

"Malý" výkřik z Velké ohrady

Petr Zavoral

Můj dnešní příběh napsal život v pražské lokalitě Velká Ohrada, již k ostudě nás i budoucích spravuje Úřad Městské části Praha 13. Kdysi předměstská osada se dochovala jako líbezný shluk selských stavení, dokumentující způsob života našich předků se všemi jeho zvláštnostmi, a jako taková neunikla zasloužené pozornosti památkářů. Ti již před desíti lety(!) vyjádřili úmysl spasit tuto lokalitu před pohlcením moderními čin- žáky. Stejně jako z několika dalších toho druhu pražských vzácností mínili učinit z Velké Ohrady památkovou zónu, specifický skanzen, chcete-li, v němž by starousedlíci normálně žili, kde by ale současně bylo možno zájemcům čerpat ze zdroje poučení z historicky nedávné minulosti.

Národní památkový ústav se svým stanoviskem seznámil všechny zainteresované, tedy i radní Městské části Praha 13, kteří s ním původně souhlasili. Zde je nutno zdůraznit, že si nikdo nepředstavoval, že na okraji české metropole vznikne jakási chráněná savana, na níž se budou volně popásat stáda bizonů. Už proto, že v těsném sousedství staré Velké Ohrady jsou vybudovány inženýrské sítě, počítalo se na volných plochách se stavební činností, ledaže uměřenou místním podmínkám. Měly zde vyrůstat nanejvýš dvoupodlažní rodinné domky, které by nezastiňovaly původní zástavbu, naopak s ní v mezích možností a za přítomnosti alespoň minimální míry vkusu postupně vytvořily harmonický celek.

Jenže znáte to. Na scéně se zčistajasna objevil dravý soukromý investor, jemuž čerta starého záleží na celospolečenském zájmu, o nějakém náznaku architektonického vkusu už vůbec nemluvě. Než se obyvatelé Velké Ohrady probudili ze snu o harmonickém splynutí starých a nových příbytků, kde se vzalo, tu se vzalo, strašilo jim za okny obludné čtyřpatrové monstrum, jehož »architektonické« vzezření připomíná ... teď nevím. Váhám mezi jeho připodobněním k smutně proslulým trestaneckým blokům v osvětimském lágru a mezi přirovnáním k sovětským ubytovnám okupantů v Milovicích. Samozřejmě tam ta stodola nespadla z nebe. Porodila ji pozoruhodně rychlá změna názoru pánů radních, jimž náhle přišlo stanovisko památkářů jako hloupě staromilské a naopak zahořeli láskou k představám již zmíněného velkobudovatele hromadných králíkáren reálněsocialistického typu. A aby nebyl všemu neštěstí konec, netají se převážně občanskodemokratičtí správcové Velké Ohrady se svým záměrem v trestuhodné devastaci tohoto kousku Prahy pokračovat, ať se to komu líbí nebo ne.

Čímž se už dostávám k oné v úvodu zmíněné aroganci moci. K moci, která bezohledně vyšachovala ze spolurozhodování občany, jichž se zamoření jejich životního prostoru obludnými monstry bezprostředně týká. Jejich oprávněný požadavek vyjádřit se k tomu, co se jim děje za humny, je trvale ignorován, nulovou váhu má u pyšných mocnářů občanské sdružení Bona Terra, které vzniklo mj. za účelem ochrany tohoto území, nic neplatí ani petice, již podpořili všichni Velkoohradští s výjimkou právě jen rodiny soukromého investora, jenž se »kdovíproč« těší radniční přízni. Dokonce jsem jakožto novinář nebyl ušetřen vydatného šoku, když mi bylo z »nejvyšších míst« Městské části Praha 13 potvrzeno, že tamním elitám už nesmrdí ani cenzura placené inzerce(!) v radničním měsíčníku Stop. Když v té pozoruhodné tiskovině chtělo občanské sdružení Bona Terra uveřejnit za téměř osm a půl tisíce korun rámeček s výzvou k podpoře petiční akce, byla mu ta zakázka, jíž by nepohrdl jistě ani vydavatel ANNONCE, hozena na hlavu s odůvodněním, že placená inzertní plocha není určena k prezentování názorů a výzev. K tomu komunisticky začpělému verdiktu dospěla, račte vědět, redakční rada onoho plátku, jejímž členem je mj. bývalý starosta a současný předseda Komise pro rozvoj a investice MČ Praha 13 ing. Petr Bratský, tedy muž, který má dost důvodů občanské aktivity nesnášet. Ať žije demokracie! - chce se zvolat tváří v tvář skutečnosti, že je zdivočelým obecním zastupitelům šumafuk, že místní noviny nejsou jejich vlastnictvím, že jsou financovány z veřejných peněz, tedy i z prostředků lidí, kteří mohou mít k účinkování vyvolených odůvodněné výhrady. Jestliže je ing. Bratský současně poslancem Parlamentu ČR, máme se těšit na to, že se po volebním vítězství ODS cenzura jakožto oblíbený mocenský nástroj prevítů všeho druhu opět rozbují v celostátním měřítku?

Zatím ještě chválabohu není důvod k panice. Pan inženýr si u mě během jediného dne stačil »šplhnout« hned dvakrát. Jednak tím, že nezahodil do kanálu číslo mého mobilu, což u arogantních mocnářů není až tak obvyklé, a dobrovolně se snížil ke krátkému telefonickému rozhovoru. V něm mě - to zadruhé - zaujal nechtěným přiznáním, že toho o podrobnostech kolem Velké Ohrady zase tak moc neví. Jediná potíž je v tom, že i při své nevědomosti striktně odmítá, že by snad do sporu o veřejný zájem vstoupily úplatky. Jest přece v ČR absolutně nemyslitelné, aby se kterýkoli vyvolený potentát ušpinil korupcí...

Já ale - jaký už nejsem ničema - chrastím ve své novinářské torně hrstí nemilých otázek nikým mi nezodpovězených: Kde je teď domovem obecná nevůle postkomunistické moci naslouchat hlasu poddanské verbeže, ne-li v naditých šrajtoflích veksláckých rychlozbohatlíků? Z kolika Velkých Ohrad sestává sílící všeobecné přesvědčení, že neradno maličkému plést se do věcí reprezentantů švindlu? Můžeme si být tak zcela jisti, že jsme se sametovým polopřevratem zbavili bolševického papalášství, když kamkoli zvědavec zašťourá, jukne na něj v nepatrně pozměněné podobě?

Sami posuďte, dobří lidé, zaslouží-li si jeden pražský kout publicitu, jíž se mu právě dostalo. Jestli dojdete k závěru, že nikoliv, pak ale vězte, že lehkomyslně máváte rukou nad šlendriánem, který spolu s dalšími výtrusy bolševismu dřepí jako žába na prameni českého evropanství. Neb nic není vyspělé evropské civilizaci vzdálenější než naprogramovaná nedoslýchavost směrem k jakékoli občanské aktivitě, k bylině to nejvzácnější, bez níž by opěvovaná a ve všech pádech skloňovaná demokracie byla toliko pustým žvástem.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena