MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Veřejný zájem - jak ho poznat?

Veřejný zájem od zájmu soukromého rozliší každý
na první pohled - pokud jej ovšem rozlišit chce

Setkávám se s tím poměrně často - schází-li argumenty, použije se v obcích a městech již zdomácnělá věta - „není to v zákoně, tedy to neexistuje.“ Jako kdyby všechno naše jednání musel upravovat direktivně zákon. Jako kdyby pojmy jako etika, slušnost, dobré mravy a soudnost neznamenaly nic. Jako kdyby bylo vůbec možné obsáhnout každé lidské chování do zákonů, do paragrafů. Jako bychom my lidé byli zvířaty, která začnou poslouchat až tehdy, pohrozíme-li jim klackem.

Mám-li se tedy vyjádřit z pozice advokáta k pojmu veřejný zájem, musím začít zcela neprávnicky - vážení, především jsme rozumní lidé. Nikoli stroje, které potřebují na každý úkon návod. Nikoli zvířaty, na něž se vždy musí s klackem. Zkrátka než se začteme do definicí, uvědomme si, že to chce především zdravý člověčí rozum. Protože co je to veřejný zájem a co je zájem soukromý rozliší až na výjimky každý - pokud jej ovšem rozlišit chce. A právě v tom bývá často největší kámen úrazu. To, že pojem veřejný zájem není v zákoně, je zástupný problém. Problém je většinou v tom, že někdo zkrátka jeden od druhého odlišit nechce. A zaštítí se absencí zákona. Mylně.

Chování lidí samozřejmě neupravují jen vyčerpávající písemná pravidla. Naopak. Právo počítá i s aspekty jinými - obecnými zvyklostmi, s tím, co lidé vnímají jako morální, etické. Právní věda a komentáře s takovými pojmy pracují poměrně často. A podobně se můžeme vypořádat i s pojmem veřejný zájem.

Veřejný zájem je opakem tzv. soukromého zájmu. Tato obecná definice v podstatě vymezuje hranici mezi oběma druhy zájmů. Tato hranice nemusí být ostrá, a někdy se musí posuzovat, který zájem v dané věci převažuje. Někdy postačí klasické dva sloupce „pro“ a „proti“, a tzv. veřejnost zájmu se nám rozplyne před očima.

Osobně bych posuzovala veřejný zájem v souvislosti s pojmem dobré mravy - s tímto pojmem zákon již výslovně počítá, a komentáře jej charakterizují jako „pravidla morálního charakteru, která společnost v dané době a v dané kultuře akceptuje jako daná“. Dokonce v některých nalezneme přímo odkaz, že výklad pojmu veřejný zájem musí být vykládán v souladu s pojmem dobré mravy. Proč?

Má-li někdo zájem prosadit určitou věc s odkazem, že ji prosazuje jako věc veřejného zájmu, vyhodnotíme-li předmětnou záležitost z pohledu dobrých mravů, zjistíme často, že vzhledem k tomu, že prosazení oné věci není zrovna „morální a mravné“, a nemůže jít tedy v žádném případě o veřejný zájem.

Přece jen však existují

  1. Prospěch z realizace musí mít nesrovnatelně větší počet neurčitých lidí než je těch, které realizace omezuje či jinak poškozuje.
  2. V případě, že jde o věc, která nějak zasáhne do života soukromé sféry lidí, musí jít o věc, kterou nelze nijak jinak realizovat (nemá jiné řešení a je nutná).
  3. Nejde o věc, která zásadním způsobem mění místně obvyklé situace, a byla uměle vyvolána (například radnice se rozhodne uprostřed města vybudovat rozhlednu, která stíní části města, a odvolává se na veřejný zájem).
  4. Na povrch by neměl vystupovat finanční profit úzké skupiny subjektů.
  5. Neměly by být zatajovány či nezveřejňovány negativní dopady akce.
  6. Veřejnost zájmu by se neměla týkat jen subjektivního hodnocení ve městě, ale měla by být zřejmá objektivně.
  7. Prospěch jedné skupiny by neměl být na újmu skupiny druhé (tedy nemá prospěch a ještě je jí realizace na újmu).

Pokud ani při použití těchto kritérií nemá někdo jasné, zda-li hodlá realizovat zájem veřejný, zbývá poslední - nechť se zeptá svých občanů, co si o tom myslí. Často se podiví - občané preferují veřejné záchodky namísto aby tleskali komerčnímu záměru uprostřed města (supermarkety apod.).

A staré známé Qui bono - Komu to prospěje, je otázka, která by měla zaznít první. A není-li na ni objektivní odpověď „občanům“, ale jen „skupině občanů, firmě, volební kampani, apod.“ - je nejspíše ve veřejném zájmu na podobnou akci rychle zapomenout. Ostatně na Staroměstské radnici v Praze najdeme nápis tehdejších konšelů „Pamětlivi důstojnosti, usilujíce o nejlepší…“ A tak by to mělo být, zákon nezákon.

Mgr. Jana Hamplová
advokátka
28. června 2000


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena