MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Úryvek z románu

Vojen Kettner

Televizní a rozhlasové zpravodajství z východní části země bylo zprvu velmi neurčité. Třetí nejvyšší stupeň povodňové aktivity byl hlášen na Bečvě, nejsevernější řece v zemi. Vydatné deště během předchozích čtyř dnů nasytily nivní půdy a severovýchod Čechozemě se utápěl v mohutných přívalových deštích. Vodní spousty se valily od severu k jihu.

V pondělní podvečer se vrtáci, většinou rodáci z Moravy, sesedli u televize, k tomu naplno puštěné rádio a hltali vytrvale se opakující nejčerstvější zprávy z povodňové katastrofy. Zprávy o prvních obětech vyvolaly horečné telefonování rodinám a příbuzným. Jediný mobilní telefon, který vlastnil Dyblík, byl už trvale připojen na nabíječku. Telefonovalo se nepřetržitě celou noc.

Zprávy byly hodinu od hodiny hrozivější. Z břehů se vylily všechny menší řeky. Silný proud bořil v obcích v severním podhůří domy, unášel dobytek, drůbež i koně, začal zabíjet lidi. Hornaté Bruntálsko zatím prožívalo katastrofu. "Pokud nepřijde okamžitá pomoc ze vzduchu, hrozí, že podemleté domy se zřítí do nezkrotitelného živlu i se svými obyvateli," hlásil v mimořádném televizním programu mluvčí krizového povodňového štábu.

Vzedmutá hladina postupovala neúprosně k jihu země. V noci z pondělí na úterek si dravá voda našla cestu i prastarým, dávno zastavěným korytem a smetla obec Troubky se sto osmdesáti domy a utopila šest spících obyvatel.

Úterý přineslo další šok. Okresní moravská města, jedno po druhém, byla přílivovou vlnou ze severu k jihu odříznutá od okolního světa. Armáda povolala zálohy, Červený kříž začal organizovat humanitární pomoc. Ve středu hydrologové oznámili, že povodně nabyly takových rozměrů, že je lze označit za více než stoletou vodu. "Už je jisté, že jde o největší povodeň v tomto století, nejen co se týče rozlohy, ale i průtoků a způsobených škod," z televizní obrazovky dramaticky pronesl hydrolog. Škody se předběžně odhadovaly na čtyřicet miliard korun.

Moravské země, tvořící rozvodí pro Severní i Černé moře, se změnily v těch dnech v šikmou střechu, po které proudila voda do sousedních států. Na jihu povodňová vlna postoupila na Slovensko a do Rakouska, na severní straně začala ničit pohraniční polská města. Na zaplavených územích začal být nedostatek pitné vody, byla přerušena dodávka energií a nefungovala telefonní síť. Většina železničních tratí byla vyřazena z provozu.

Ve čtvrtek se obě osádky, které se měly původně ze čtvrtka na pátek střídat, Dyblikovi vzbouřily. Vrtáci i vrtmistři, s očima zrudlýma od nevyspání, se začali dohadovat jak a kde mohou rodné Moravě pomoci.

„Náš vrt přece zaplavený není a když to počkalo tolik let, tak to počká nějaký ten den navíc. Všechno se dá dohnat,“ shrnul za všechny Jandourek.

„Vezmeme dva náklaďáky, lopaty, krumpáče a kolečka a jede se do Krnova nebo na Jesenicko čistit!“ Lakonicky uvedl svoji představu krizového řešení Janko.

„Ty vole, jak se tam chceš dostat, co? Vždyť hlásili, že silnice sou neprůjezdný, nedá se tam nikudyma projet.“ namítl Lojza z pražských Nuslí, jediný vrták nemoravák.

„No jo prejz! Vám prejzům je hej! Žádné povodně, pěkně v suchu, jak můžete mít pochopení pro takovou katastrofu, náfukové!“ Vždycky tak klidný Janko se najednou nechal vyvést z míry.

„Co jako tím pochopením myslíš, vole? Že bysme vás nechali jako ve štychu? Vole mysli hlavou a né srdcem! Jak se tam chceš vůbec dostat, vole? Mosty sou stržený, silnice propadlý, dráha nefunguje. To chceš letět vrtulníkem? Nebo tankem, vole?“

„Pánové, jestli se vám do toho můžu vmísit, jako ta nafoukaná pražka, tak bych doporučila nejdřív se obrátit na ústřední krizový štáb, kde mají speciální komisi, která organizuje pomoc. Nejlíp, když tam zavoláme a zjistíme, kde budeme co platní.“

„Souhlas, to je rozumný,“ přisvědčil Jandourek. V zápětí dva vrtáci ze Zlína a Otrokovic stručně sdělili, že jdou balit a hlučně odcházeli ze společné místnosti.

„Jak si to představujete? To je dezerce!“ rozčílil se Dyblik, který se do debaty zatím nevměšoval, protože nepřátelská nálada mužstva byla přímo hmatatelná. „Vy dva si prohoďte směnu, ale ostatní musí pokračovat. Přikazuji vám to!“

„Pane doktore, tak to nepůjde! Vezmeme si neplacené volno. V tomhle nám, přes všechnu úctu k vám, rozkazovat nebudete. Pro nás je to priorita číslo jedna, chápete?“ řekl klidně Dyblikovi Jandourek.

„Vždyť bychom byli všem pro ostudu. Celá země se snaží pomoct a my, zdraví chlapi, tu budeme sedět na zadku? A jak bychom se podívali našim doma do očí? Ne, pane doktore, vždycky jsem vás poslouchal, ale teď je to o život. Našich lidí! Loď se potápí a my nezůstaneme zalezlí jako krysy. Rozuměl jste?“ postavil se Janko v celé své výšce proti Dyblíkovi. Dyblik se nezmohl na jediné slovo. S nasupeným obličejem se odvrátil od Janka.

„Jedu s vámi hoši. Doufám, že mne vezmete sebou,“ zvedla se i Tereza.

„Jak to? Co tam budeš platná?“ o chvíli později zasyčel Dyblik Tereze do ucha, která si balila nejnutnější oblečení ve své ložničce.

„Práce se pro mne vždycky najde, Karle. Je mi líto, že tě opouštím, ale jak to řekl Jandourek. Kdybychom tady zůstali, tak budeme jako krysy a kluci nám to do smrti neodpustí. Nezapomeň, že máme nejlepší vrtaře z celé Čechozemě. Navíc bych ti tu bez kluků byla platná jak mrtvému teplé ponožky. Konečně, kdo jiný než já, ti přivede stádečko v plném počtu zpátky? Mysli!“


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena