MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Předvolební hrátky

Ivan Turnovec

Bez ohledu na případy, občas do očí bijící (a není jich málo), je problém širší. Stav dnešní české politiky je dán tím, že za léta nesvobody (1938-89) bylo v Československu prakticky zcela zlikvidováno přirozené lidské občanské společenství. Za Němců se všichni báli konfidentů a po válce už fungovala bolševická mafie, která nakonec získala moc a vraždila a uzurpovala občany jménem komunistických zákonů, když ideály vzaly za své. Ti, kdo nejtvrdší období let padesátých přežili, a začali se zajímat o znovuvytvoření jakéhosi lidštějšího občansky orientovaného společenství v uvolněnějších 60-tých letech, skončili v r.1971 na černých listinách. Mnozí (někteří už dávno předtím) byli vystaveni tvrdým existenciálním tlakům, jimž mohli uniknout jen vstupem do KSČ nebo vstupem do služeb StB, je logické, že jistá část jich selhala. Mezitím se vyměnila generace, a mladší garnitura se adaptovala na stávající poměry - rozhodovala se zda utéct ze země, nebo si s pomocí známostí (a polomafiánských sítí) vybudovat svou existenci ve zkorumpované zemi. Z celých akademicko-uměleckých kruhů tak v Listopadu 89 zbyli jen ti, kteří si našli v totalitních poměrech svůj modus vivendi, což bylo možné jen tak, že si nesměli dovolit mít svůj vlastní politický názor a museli být zadobře s někým z bolševické nomenklatury. Chartisty chránila určitá publicita, kterou měli na Západě. Navíc to byl uzavřený klub, dostatečně profízlovaný, aby jej měli bolševici pod kontrolou, jak se ukázalo po zveřejnění Cibulkových seznamů.

Dávno předtím (nejméně rok), než nastal Listopad 89, připravovala se StB na to, že komunistický režim skončí a chyztala sobě i bolševickým bossům ústupové prostory. K tomu nepochybně patřilo, že své lidi, kteří z hlediska veřejného mínění nebyli příliš spojováni s komunismem či StB, nasadila do klíčových, ne nepříliš nápadných postavení v důležitých institucích. Když došlo k "revoluci", podařilo se vytvořit dojem, že to nikdo nečekal a že jde skutečně o revoluci. Organizátoři spustili svou kampaň „nejsme jako oni“ aby lidé byli velkorysí k „poraženým“. A právě „poražení“ získávali do osobního vlastnictví státní majetky a s nimi i nemalý vliv politický. Je hodně pravdy na tom, že tzv. sametová revoluce byl ve skutečnosti privatizační puč StB koordinovaný možná i KGB.

Už v r.1991 se podařilo zlikvidovat spontánně formované Občanské fórum, které vzniklo podle příkladu KANu z roku 1968. Nadšení mladých (ze značné části synků z bolševických či kolaborujících rodin) pod kontrolou StB bylo využito k vytvoření "hlavních stran" – ČSSD a ODS. Ukázalo, že v zemi v dané chvíli prakticky neexistují soudní občané (ani já jím nebyl), ale jen lidé opojení tím, že jsou osvobozeni od bolševických poměrů, a zaujatí vizí zbavit se všeho, co jim připomínalo socialistické poměry. Byli přesvědčeni, že po pádu komunismu všechno půjde samovolně ke svobodě, blahobytu a demokracii. Většina byla přesvědčena, že všichni lidé (až na komunisty) jsou v podstatě andělé, kteří dosazeni do veřejných funkcí už nebudou překážet samovolnému příchodu svobody a blahobytu. O tom, že spravedlivé uspořádání společnosti vyžaduje mnoho přemýšlení, diskusí a úsilí, nikdo neuvažoval, protože snad všichni, kdo totalitu přežili, ji přežili proto, že si politiky "nevšímali". Ani ti, kteří snad si byli vědomi významu politiky, neznali patřičné vzory politického chování a nevěděli jak má demokracie vypadat. A tak když se noví lidé zvolení či jmenovaní do funkcí ve veřejné a státní správě setkali s problémy, neměli po ruce nikoho jiného než profesionály ze "starých struktur". Tak vznikly mnohé osobní vděčnosti, které v sílícím boji "o koryta" měly a dosud mají, stále velký význam. Publikované tvrzení uprchlého Krejčíře, a ostatně i přístup k podezřelým (který je občas velice individuální), to jen potvrzuje.

Na otázku „Kam spěje kultura mezilidských vztahů v politice a českém podnikání“ se odpovídá velmi těžce. Agresivita a individuální „prosazování přes mrtvoly“ dnes už není jen nadsazenou slovní hříčkou, ale reálnou součástí českého podnikání a politiky. Morálka ve společnosti je skutečně pokleslá. Peníze a politická příslušnost mohou, přes veškeré proklamace, ovlivňovat trestní stíhání (a co je nejhorší vedle tolerování zločinů u jedněch, na druhou stranu mohou být stíháni i nevinní).

Visí-li něco ve vzduchu přímo jako životní potřeba celé české společnosti, je to právě slušnost. Osobně věřím, že ta je hrází pro excesy se kterými se dnes potkáváme. Ztráceli jsme ji postupně celá desetiletí, a ani polistopadový vývoj na věci mnoho nezměnil. Možná dokonce to ztrácení ještě urychlil, když za normu jednání a mezilidských vztahů se začaly po pár letech znovu prosazovat nadutost a povýšenost, intolerance, agresivita a neochota k domluvě. S podraznictvím, lží a křiváctvím se setkáváme jako s obecným vzorcem chování už i u značné části nezletilé populace.

Slušnost je proti drzosti opravdu v nevýhodě. Rozeřvaným hulvátům se ustupuje. Starou moudrost, že lepší je drzé čelo než poplužní dvůr propagují i mnozí naši politici. Premier Paroubek je toho příkladem. Mnozí politici si drzost zvolili za jediný program. Místo aby se snažili lidem naslouchat, zamořují ovzduší slovní arogancí a vyzývavostí, v níž se domnívají spatřovat svou názorovou pevnost. Se znalostmi to bývá horší a tak ani jinak reagovat nemohou. Navíc se skrývají za své stranictví a to je skoro horší než anonymita.

Směrování společnosti jako celku bude samozřejmě vždycky výslednicí mnoha protichůdných sil. V jejím čele musí však stát lidé slušní, schopní porozumění a vcítění, nikoli jen okázalého pohrdání názorovým protivníkem a schopní nedej Bože likvidovat své odpůrce i fyzicky. Hrozné je, že zkušenosti z dob vzdálených, ale i nedávných, jsou takové, že nelze současné vládnoucí elitě věřit. Je nejvyšší čas aby v roce 2006 došlo na politické scéně k výměně stráží, aby se objevili noví lidé a nová uskupení. Zda se to podaří, záleží na nás voličích.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena