MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Zpupný šlechtic

Edvin Pivec

Následující příběh se odehrál v okolí hradu Valečova, nejrozsáhlejšího skalního hradu v Čechách. Už dávno v té době odpočívali v hrobě jeho zakladatelé Bernard a Bartoš z Valečova, oba významní husitští hejtmani a přátelé samotného Jana Žižky z Trocnova . Čas plynul , hrad byl později vypálen a na hradě se od té doby vystřídala řada majitelů mezi nimiž byli také Vančurové z Řehnic ke kterým se poutá příběh jejich potomka nezdárného Jiříka.

Psal se rok 1608 když se v císařské kanceláři na Boleslavském hradu začaly kupit stížnosti nejen od okolních měšťanů ale také sedláků na pány z Valečova., tedy přesněji na jejich nezdárného synka Jiříka Vančuru s přídomkem z Řehnic. Císař neměl rád rozmíšky mezi šlechtici a ostatními neurozenými občany a navíc v tomto čase měl starosti o osud říše. Většinu těchto místních sporů by měl řešit přísný kancléř Popel z Lobkovic. Zájem úředníků v kanceláři byl tyto drobné spory co nejrychleji smést se stolu, aby nebyly poslány výše a je pro neschopnost nezbavili úřadu.

O co vlastně tehdy šlo. Rytíř Vančura , pán na Valečově měl zrovna spoustu starostí. Stálé spory se spolumajitelem, hony, zábavy, starosti s nevýnosným hospodařením, to vše mu zabíralo mnoho času. Tak jeho syn Jiřík vyrůstal jako kůl v plotu bez řádné výchovy s vědomím svého výsadního postavení šlechtického synka. Brzy se obklopil podivnou společností mladíků jemu podobných s nimiž řádil po širokém okolí. Jejich hlavní zábavou byly divoké pitky a výtržnosti. Tak například ztloukl krčmáře v Bosně, několikrát se přehnal se smečkou svých loveckých psů po boleslavských gruntech a poničil úrodu. V městě Hradiště se dal do nerovné bitky s jiným mládencem, kterého zranil kordem. Jeho řádění vyvrcholilo tím, že v opilosti postřelil puškou řezníka Jakuba Vávrů. Tím přetekl pohár trpělivosti císařské kanceláře a Jiřík byl zatčen a postaven před soud. Tam ještě zpupně vystupoval protože se domníval, že vliv jeho otce ho vytáhne z nesnází.

Vančurové však byli malí páni na to, aby mohli čelit moci císařského soudu. Byl odsouzen do vězení, což považoval za velkou potupu. Ale ani tam se příliš nepolepšil. Netrvalo dlouho, když po svém propuštění se vydal navštívit jednoho ze svých kumpánů na hrad Zvířetice. Na své cestě v polích potkal žebravého mnicha. Ten, když viděl člověka v panském obleku jedoucího na koni s kordem na boku, požádal ho o almužnu. Jiřík se mu vysmál do očí a řekl: ” Proč ty žádáš o almužnu mně, ať tě živý tvůj Pán, kterému sloužíš, je -li vůbec nějaký”. Po těchto slovech pobídnul koně, ale ten se ani nepohnul. Jasná obloha náhle potemněla a Jiřík náhle cítil jak mu nohy a ruce dřevění. Dostal strach a podivné mrazení mu projelo celým tělem. Ten podivný mnich se k němu otočil a řekl: ”Náš Pán je spravedlivý a každého soudí podle jeho skutků. Běž v pokoji, ale pamatuj, že ačkoliv jsi doposud žil v dostatku a přepychu tak dožiješ v nouzi”. Po těchto slovech se mnich před ním rozplynul jako pára. Od té doby se mladý Vančura docela změnil. Byl spíše zamlklý a ty tam byly divoké půtky a šarvátky. Nebylo mu to však nic platné protože časem došlo na mnichovo proroctví. Po nějaké době císař majetek Vančurů zkonfiskoval a Jiřík dožil tak, jak mu ten žebravý mnich předpověděl.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena