MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Neradostné vyhlídky

Ivan Turnovec

Prezentace subjektů, které si právo na vládnutí uzurpují, jde o politické strany, je v době předvolební kampaně na úrovni agresivní, a většinou nepravdivé reklamy. Na sliby z předkládaných programů straníci zapomínají v tu chvíli, když usednou do parlamentu a vládních lavic. Při tom ale straníci tvoří jen nepatrný zlomek obyvatelstva. Navíc se velmi často stranické aparáty nejsou ochotny řídit ani přáním svých vlastních členů. Stačí připomenout poslední aférky ČSSD kdy se zhora zasahovalo do krajských kandidátek pro parlamentní volby.

O tom že do parlamentu by měli být zvoleni jednotlivci podle skutečného počtu hlasů které obdrželi, si můžeme nechat jen zdát. Zatím je to na základě pořadí na kandidátce, kde si první místo uzurpuje vedení strany. Volební výsledek a chování poslanců z tzv. "silných" stran (ČSSD a ODS) v parlamentu, jen potvrzuje, že politickým stranám (a ministerskému předsedovi Paroubkovi, který po volbách nemá žádný mandát zvlášť) vůbec nejde o občany.

Straničtí předsedové Topolánek s Paroubkem se začínají radit o tom, jak se zbavit nepříjemných kritiků (tzv. malých stran) a rozdělit si moc. Nová opoziční smlouva je na spadnutí. Pokud dojde ke změně volebního zákona na většinový, budou si moci normální občané, kteří se stanou bezprávnými, nadále o demokracii nechat jen zdát. Velcí a "moudří" Paroubkové je k jejich štěstí povedou i proti jejich vůli - stejně jako je od roku 1948 do roku 1989, vedla generalita komunistická.

Na komunální úrovni je situace podobná, i zde jsou machinace s pořadím na kandidátce běžné, zneužívá se jmen učitelů a lékařů, díky kterým se dostane do zastupitelstva i komunální politik který by jinak zcela propadl. Navíc komunální vládnoucí uskupení často hospodaří se svěřenými prostředky obecních rozpočtů bez ohledu na zájmy obce.

Ostatně jak jinak lze vysvětlit, že existují na úrovni státní, regionální i lokální, dohody s finančně silnými korporacemi a ty se pak prosazují přímo proti zájmu těch, kterých se příslušné rozhodnutí bezprostředně týká (výstavba dálnice, marketu, továrny, nebo jakéhokoli megalomanského areálu).

Ostatně už nyní, ohánění se demokracií je jen šidítko pro neinformované občany - voliče. Na to ostatně upozornil již před řadou let, autor Farmy zvířat a roku 1984, George Orwel: „Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na jeden přesný význam. Slova tohoto typu se často používají vědomě nepoctivě.“ Citát z eseje Politika a anglický jazyk (1946).

Demokracii v jednotlivých státech i regionech ovlivňuje také globalizace, při tom globální demokracie neexistuje – dopad rozhodnutí je totiž vždy lokální. Zde se vlastně stále častěji setkáváme s násilným řešením proti vůli těch které rozhodnutí poškozuje. Politici, těmi komunálními počínaje, se nechávají ovlivnit hospodářskými korporacemi, jejichž cílem je zisk (často pro nadnárodní společnosti). Zneužívání, formálně demokratických postupů pro dosažení cílů vyhovujících jakékoli korporaci, není demokracií. Totéž platí pro zneužívání mediálních kampaní. Nejsou stejné podmínky pro poctivou politickou soutěž programů, protože rozhodují peníze. Tento stav bych si v souladu s jednou z esejí MUDr. Koukolíka, z jeho knihy Homo sapiens stupidus, dovolil označit jako korpokracie. Cituji: „Slovo korpokracie se podobá slovu demokracie. První dvě slabiky jsou odvozeny od slova korporace neboli velká, často nadnárodní společnost, zbytek je od slova vládnout. Je smutné, že pojem korpokracie vystihuje současné politické vztahy, zvláště pak ty nadnárodní, podstatně přesněji, než dokola omílaný pojem demokracie.“ Má představa je ještě trochu obecnější – pod pojmem korporace si představuji nejen hospodářskou ale i každou širší politickou, a dokonce i zločineckou skupinu. Korpokracie sice mezi oficiálně uznávanými druhy vládnutí zatím uvedena není, její existence se ale jeví jako reálná. Domnívám se proto, že by nebylo od věci zamyslet se nad tím jak to s demokracií a demokratickým vývojem v Evropě i celém světě vlastně je. Obávám se totiž, že tam kde chybí při rozhodování prvky přímé demokracie (referendum o správě věcí veřejných, nebo alespoň přímá volba starostů a hejtmanů), má korpokracie zelenou. U nás v současnosti funguje na celostátní i komunální úrovni. Jde o výrazné omezení demokracie jako takové. Vzhledem k tomu, že se blíží volby, je třeba si to připomínat.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena