MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Problém osobní moci v politice

Vlastimil Marek

Je to odvěký problém „demokracie“. Moc korumpuje v jakémkoliv množství a její zneužití je přímo úměrné času, strávenému ve funkci či pozici. Rád čtu psychiatrické sloupky Cyrila Höschla v jednom týdeníku. Na otázku čtenáře, zda se dá bojovat proti „zblbnutí mocí“, a jestli takovému postiženému nemůže pomoci manželka, snáší řadu logických a rozumných důvodů. Prý je to odvěký psychologický problém (Honores mutant mores, sed raro in meliores – Pocty mění mravy, ale zřídkakdy k lepšímu), jehož jediným demokratickým řešením je samočistící mechanismus (dvakrát a dost).

Souhlasím, ale dodávám, že dnes už tento jev chápeme přece jen poněkud více. Například ve zvířecí říši existují paralely podobného „zblbnutí“ třeba co se týče dominance alfa samce ve stádu jelenů nebo v tlupě lidoopů. Takový vůdčí samec je totiž prokazatelně intenzivněji nadopován hormony (především testosteronem) a jeho chování je tedy odpovídajícím způsobem, v zájmu zachování moci, hormonálně podmíněné a vysvětlitelné. V říši zvířat je ale rotace kádrů zajištěna obvyklým způsobem. Když alfa samec prohraje poslední z tak častých soubojů s mladšími samci, musí uvolnit místo a funkci. Nový alfa samec je s uvedením do funkce vybaven pořádnou injekcí testosteronu a dalších hormonů a začne se okamžitě chovat jako alfa samec.

Politik čerstvě ve funkci také obvykle začne rychle chápat (a čím je v ní déle, tím více i zneužívat) výhody svého postavení, a ani netuší, že pozice a z ní vyplývající moc postupně mění hormonální produkci jeho těla a následně tedy i styl jeho myšlení. Pak stačí tři měsíce a neurony se v jeho mozku propojí jinak, nově (cituji z Höschla): „Uvěří, že je neomylný a nepostradatelný, že nemůže nikomu věřit, že je na všechno sám, vytváří obranné reakce, všechny podezírá a začíná svou funkci zneužívat.

Řešení tkví nejen v systému (na jehož změnu ale musí naši voliči trpně čekat další čtyři roky a pak se většinou opět nechají mediálně omámit předvolebními projevy a sliby), ale přímo v přírodních evolucí prozkoušených a ověřených mechanismech. V tlupě či stádu se občas stane, že tento jaksi neregulérně dosazený samec je v regulérním boji přemožen silnějším samcem, a hle, za pár dnů a týdnů se jeho hormony zklidní (neurony přeskupí) a on zase zaujme běžnou pozici v tlupě či stádu. Mimochodem, biologové a zoologové dnes znají příklady rybiček, mlžů, plazů a ptáků, kteří, je-li třeba, dokáží změnit nejen chování, ale i samo pohlaví.

Zde by mohly pomoci, a teď už mám na mysli opět říši lidských alfa samců v politice, právě ony zmíněné manželky. Návrat svých mužů exministrů či exposlanců do původního (hormonálního a duševního) stavu mohou vhodným pozitivním přístupen (chválit, chválit, chválit, nekomentovat) velmi urychlit. Sám Höschl uvádí pozitivní příklad exministra zdravotnictví Martina Bojara, který dnes úspěšně napravuje bolavá záda svých pacientů.

Jinými slovy, prostředí má na naši psychiku a následný styl chování a jednání (ale i myšlení) větší vliv, než si odborníci (a hlavně genetici) připouštěli a připouštějí. Provokatér ve mně dokonce nabízí kacířskou myšlenku, že i zde vědomí předchází bytí, tedy že změna myšlení (vyprovokovaná čímkoliv, třeba změnou paradigmatu nebo milenky či funkce) předchází změnám emočním a dokonce i tělesným.

Zblbnutí z moci skutečně není nemoc, ale spíše ukázka plasticity a přizpůsobivosti mozku, který jen reaguje na změněné podmínky. Mocí opilý politik za to, jak se ve funkci po několika letech chová, v podstatě ani nemůže. A málo kdo je vůči infekci moci imunní. Zabránit tomu může jen správně nastavený systém. Nesmíme dopustit, aby se ve svém postavení zakuklil a ani aby si opatřil suitu "svých lidí".


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena