MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Znovu o korupci

Vít Kouřil

Jak se dostane ekologická neziskovka ke stopování korupčních praktik?

Když jste malá organizace zabývající se místními problémy životního prostředí a snažíte se prosadit více zeleně, cyklo­stezky nebo zastavit nějakou podezřelou výstavbu, tak zjistíte, že ekologické argumenty jsou sice užitečné, ale nedovedou vás k cíli. Často vám radní řeknou: "Ano, máte pravdu, zamyslíme se nad tím..." Nebo cítíte, že argumentačně druhou stranu válcujete, ale nakonec zastupitelé zvednou ruku opačně a vy jenom zíráte, že jste zase prohráli. Tím pádem se z místních iniciativ stávají watchdogové zkoumající, co za tím rozhodnutím opravdu je. Například na Slovensku přešla řada organizací od blokace výstavby dálnic nebo hypermarketů k systematickému sledování korupčních vazeb na tamních úřadech. Podle mě můžete příslušné rozhodnutí spíš zvrátit poukazováním na střet zájmů, neprůhled­nosti při zadávání veřejných zakázek a podobně.

Takže se do jisté míry jedná o pragmatický krok.

Ano, konkrétně u Oživení k tomu vedly dvě cesty: jednak pražští radní raději sta­vějí tunely za miliardy než cyklostezky za miliony - ty jsou pod jejich rozlišovací schop­nost, takže jednou za rok postaví dva kilometry cyklostezek, aby mohli přestřihnout pásku, ale na naše argumenty neslyší. Mu­seli jsme tedy s nimi začít bojovat i na úrovni zadávání zakázek, budování rozpočtů a transparentnosti hospodaření. Druhá věc je, že Oživení začalo poskytovat v rámci koalice SOS Praha servis v oblasti střetu zájmů, protože koalice vznikla jako občanský odpor proti novému územnímu plánu, ve kterém se ekologické problémy střetávaly s osobními zájmy politiků.

Registrujete za těch pár let pozitivní ohlasy - od magistrátu, politických stran, veřejnosti? Jinými slovy: cítíte zadostiučinění nebo si spíš s Komenským říkáte "marnost nad marnost"?

Asi si většinou říkám marnost nad marnost, ale občas zasvítí světlý bod. Program Bez korupce běží pět let a seznam úspěchů by se napsat dal. Problém spočívá ve stanovení kritéria úspěchu. Někdy stačí otevřít téma - třeba před pěti lety novináři moc netušili, co je střet zájmů, dokud kolegyně Petráková nezačala chodit do parlamentu kontrolovat, kolik procent poslanců odevzdalo oznámení o činnostech a příjmech, a nevysvětlovala novinářům, že by jej měla odevzdávat víc než jen polovina poslanců a senátorů. Po třech letech mediální masáže už odevzdávají všichni. Taky se nám společně s Transparency International podařilo prosadit některé body do novely zákona o střetu zájmů, než ji Ústavní soud loni z procedurálních důvodů zrušil; v novém zákoně se nám taky něco podařilo prolo­bbovat, ale je pořád velmi nedokonalý.

Myslíte, že úroveň korupce v České repub­lice klesá nebo stoupá?

To se vlastně vůbec nedá říct. Všechny výzkumy a měření korupce neměří její faktický stav. Například nejslavnější žebříček Transparency International je indexem vnímání korupce, čili jak si povolaní lidé myslí, že je jejich země korupcí zamořena. Ko­rupce je skrytá jako třeba dealerství tvrdých drog nebo prostituce. Osobně si myslím, že míra korupce v Česku nijak zvlášť neroste. Spíš se o ní víc mluví v médiích a na ve­řejnosti. Na druhé straně se proměňují její formy, jsou na všech úrovních mnohem so­fistikovanější, systémovější a na rozdíl od těch známých excesů jednotlivců se s nimi dá mnohem hůře bojovat.

Indexy vnímání korupce jsou možná zavádějící i v tom smyslu, že lidé vinou morální paniky médií o korupci častěji slyší a pak její reálný výskyt nadsazují.

S tím souvisí problém postkomunistických nebo post- autoritativních zemí jako v Jižní Americe. Hodně lidí si pak myslí, že ve starých režimech bylo méně korupce, protože o ní kvůli absenci svobodných médií nevěděli. Což vede k oné paradoxní nostalgii "tenkrát bylo líp".

Naše komunistické dědictví má také druhý důsledek, a to že lidé si zvykli brát na úkor státu a upřednostňovat soukromý zájem před veřejným.

Určitě, jednak byla tehdy zlodějina po­važována za legitimní a hodnoty se mění velmi pomalu, a jednak režim blokoval ob­čanské aktivity, takže dodnes je mobili­zační a kontrolní potenciál místních komunit malý. K tomu přičtěme náhlé a extrémní zaměření na konzum a onen étos šel do kytek.

Jakým způsobem Evropská unie ovlivnila zdejší korupční praxi?

Unie má určitě potenciál snížit hladinu korupce už jen tím, že z ní přicházejí tlaky na to, aby se vládlo o něco slušněji. Existují určité směrnice na zadávání veřejných zakázek, ale jsou natolik obecné, že ko­rup­ční praxi moc nevymycují. V podstatě celá oblast střetu zájmů je ponechávána na ná­rodních státech, takže jednotlivé pra­xe jsou velmi rozmanité. Na druhé straně de­centralizace přináší velké problémy nejen v Evropě, ale i ve třetím světě. Nižší článek je vždycky vystaven menší kontrole. Přesto ale decentralizační proces vítám, protože přenáší rozhodování blíž k občanům. Ob­čané však nesmějí nechávat politikům volnou ruku, protože jim jinak obec rozkradou. Myslím, že bude stačit deset dvacet let, než občané budou zákonné ná­stroje efektivně využívat.

Letos na jaře jste vydali publikaci Transparentní samospráva s balíčkem čtyřiceti protikorupčních opatření. Už některé z nich v praxi platí?

Snažili jsme se poskládat balíček z příkladů dobré praxe, tedy z již osvědčených opatření. Pak jsme oslovili víc než padesát samospráv, jestli nemají o představení toho balíčku zájem. Na seminář si nás pozvalo sedm. Nabízíme ho i kandidátům před volbami, ať si z něj pomocí příkazů control--C a control-V udělají program... Základním poselstvím je, že než se pustíte do boje s korupcí, je strašně důležité vytvořit protikorupční strategii, jinak i přes dobré úmysly skončíte špatně. Po volbách chceme oslo­vovat vybrané radnice a nabízet jim pomoc při zpracování proti­korupční strategie. Za­tím o ni projevilo zájem pouze Valašské Me­ziříčí a jestli tam starosta zůstane, mohl by se u nich podařit pilotní a u nás bezprecedentní projekt.

Kritizovali jste také odměňování zastupitelům za sezení ve správních radách městských firem.

Navrhujeme několik modelů. Například Varšava má zákaz účasti zastupitelů v městských firmách, ale u nás se to zdola nedá pro­sadit. Nejdůležitější problém nespočívá ve výši odměn, i když jejich stanovování může vést ke střetu zájmů. Důležitějším nešvarem je absence odborníků v představenstvech firem, politici by měli sedět jen v dozorčích orgánech. Problematické je též kupování si opozice přidělováním těchto funkcí - v Praze třeba komunistům.

Jsou u nás všechny politické strany stejně zkorumpované?

Jak kde a na které úrovni, nepaušalizoval bych. Na národní úrovni je nejzkorumpovanější ČSSD, protože vládne druhé volební období. Ne že bych zvlášť fandil ODS, ale doufám, že sociální demokracie tam už třetí období nebude, protože začala mít pocit vlastní neohroženosti. Například nedávno vláda řekla, že se jí ztratil zápis ze zasedání a že si nevzpomíná, kdo jak hlasoval - kauza Unipetrol. Každým rokem by to bylo horší a horší, takže jen ať se vystřídají.

A na jiných úrovních?

Ten samý problém je v Praze, kde vládne ODS od roku 1992 a cítí se opravdu beztrestně. Když po nich něco chcete, smějí se vám. Jakmile dojde na hlasování, vidíte tu mašinérii - ODS je známá tím, že hlasuje jako jeden muž. V Brně to máte, tuším, po­dobné. Samosprávy jsou obecně problematické v tom, že pro jejich kontrolu ne­máte oporu v Nejvyšším kontrolním úřadu ani u policie. Jakmile se totiž překrývá policejní region se samosprávným, oba jsou kompletně prorostlé, bohužel i se soukromou sférou. A pokud s tím chcete trochu hnout, musíte vyměnit tu politickou stranu na špici.

Více na serveru www.sedmagenerace.cz


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena