MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Vstříc trapným zítřkům

Martin Stín

Patový výsledek voleb je neštěstí, ale je dílem souhry náhod. Avšak vše, co od té doby následuje, už je výsledkem vědomého jednání proti zásadám politické korektnosti, vedeného jen zájmem o okamžitý prospěch, získaný urváním co největšího podílu na moci výkonné. Žít se chce teď a tady, proto: carpe diem!

Špatnou předzvěstí na nejbližší dny bylo v prvé řadě oznámení ČSSD, že poslanec Miloslav Vlček odstoupí z funkce předsedy poslanecké sněmovny již ve středu, aniž by vyčkal výsledku pátečního hlasování o důvěře. Zpráva obsahovala tři důležitá poselství, jedno horší než druhé. Především povýšila na normu politického jednání nedodržení daného slibu, neuměle zamaskované lacinými řečnickými triky. A co hůř – upevnila ve veřejnosti podezření, že Jiří N. Paroubek se chystá ke zteči na vytoužený premiérský úřad, neláká ho pohodlné křeslo předsedy poslanecké sněmovny a tedy vůdce silné opozice proti slabé vládě. Aby toho nebylo málo, třetím poznatkem je Paroubkova posedlost představou, že mu samozřejmě patří hlasy komunistických poslanců. Taškařice sice nakonec neproběhla, ale smrad po jejím poselství visí dále ve vzduchu. Celá záležitost je předznamenáním toho, co se bude dít, nezíská-li druhá Topolánkova vláda důvěru: v lepší ze dvou mizerných možností Miloslav Vlček pověří bez prodlení sestavením vlády Jiřího N. Paroubka. V horším případě poslanec Miloslav Vlček po případném Topolánkově neúspěchu odstoupí a začne dalších několik měsíců přetahování o úřad předsedy vlády ČR.

Varovným příznakem úpadku politické kultury a nevyvinuté profesionální předvídavosti je vítězné křepčení trojkoaličních předáků, které vypuklo po oznámení dvou sociálnědemokratických poslanců, že v hlasování o důvěře podpoří vládu odchodem ze sálu. Jenže vítězné tanečky jsou předčasné: v hlavách některých poslanců trojkoalice tikají časované miny vzdoru vůči vedení stran, které mohou způsobit, že sněmovna Topolánkovu vládu nepodpoří.

I kdyby vláda před poslanci obstála, bude to vítězství spíše jen zdánlivé. Opozice bude tak silná a jednotná, že bez její podpory nebude přijata ani jedna novela. Získávání podpory před hlasováním nebude o nic snazší než při obsazování křesel ve sněmovně.

Zátěží pro vládu Mirka Topolánka bude přítomnost několika ministrů, proti nimž vyvstaly různé výhrady převážně soukromého rázu. Nejhůř je na tom místopředseda vlády Jiří Čunek. Jeho raketový vzestup z postavení neznámého místního politika přes zvolení senátorem a předsedou KDU-ČSL až na post ministra a místopředsedy vlády v sobě nese riziko pozdějších nepříjemných překvapení. Kvůli svéráznému řešení osudu vsetínských Romů byl od počátku pro část veřejnosti nepřijatelný. Sotva debata na toto téma trochu utichla, začala jeho bývalá sekretářka šířit prostřednictvím médií pověst, že ji předseda lidovců sexuálně obtěžoval. Je to mnohem horší skvrna na jeho štítě než úvahy o složitosti Topolánkova rodinného života. Nejtěžším závažím pro něho bude zahájené trestní stíhání kvůli úplatkářství. U ústavních činitelů platí presumpce viny. Právě proto politik, který má tolik osobních problémů, jako Jiří Čunek, by měl okamžitě odstoupit. Neměl by čekat, až další vývoj jeho trestní věci ovlivní pověst vlády a celé České republiky. Jeho demise těsně před hlasováním o důvěře vládě by sice mohla záporně ovlivnit její důvěryhodnost, ale určitě by nenapáchala tolik škod jako případný pozdější vynucený odchod v doprovodu mužů zákona.

Špatné vyhlídky do budoucna má také prezident republiky. Osvědčuje se pravidlo, že tam, kde se perou dva, bývá bit ten třetí. Podrážděn „zradou“ dvou poslanců a jásáním modrých ptáků Jiří N. Paroubek oznámil, že ČSSD nepodpoří opakované zvolení Václava Klause prezidentem republiky. Není to překvapivé, protože sociální demokraté projevovali záporný postoj k jeho kandidatuře již v kampani před parlamentními volbami. K Václavu Klausovi se začali lísat, až když Jiří N. Paroubek v něm chtěl získat spojence pro tažení za obsazení premiérského křesla. Václav Klaus má ovšem skvělou možnost udělat Jiřímu N. Paroubkovi čáru přes rozpočet podporou stoupenců přímé volby prezidenta. Paradoxně by tak současně vyšel vstříc sociálním demokratům, kteří slibovali voličům zavedení přímé volby prezidenta již před minulými parlamentními volbami.

Je zřejmé, že ani stoupenci překonání politické krize v zemi ustavením vlády odborníků a mimořádnými volbami nebudou mít na růžích ustláno. Čím dále od minulých voleb do poslanecké sněmovny, tím méně se o nich mluví, jinak řečeno, čím pevněji se poslanci a senátoři zabydlují v pohodlí svých křesel, tím méně se jim chce vystavit se riziku případného nezvolení.

Nejhorší ze všech zpráv, které lze z událostí těchto dnů vyvodit, je pravděpodobnost, že se v dohledné době neuskuteční reforma ústavy, která by předešla opakování výše uvedených trapasů.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena