MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Dějiny populačního myšlení

Ivan Turnovec

Názvu "demografické myšlení" či "populační myšlení" (pensée démogrphique) se užívá pro širokou škálu úvah o biologické reprodukci člověka a o důsledcích lidského množení. Populační teorie, k nimž toto myšlení někdy dospěje, se pokoušejí z poznatků o demografickém chování lidí usoudit na jeho vývoj v budoucnosti. Snaží se odpovědět na otázku, zda je stávající poúpulační vývoj dobrý a výhodný pro společnost anebo není, snaží se formulovat návod, jak jej ovlivnit.

Pokus shrnout názory na to, jak se populace vyvíjela v minulosti, vyplynul trochu z nezbytnosti. Byli i takoví, kteří troufale předpokládali, že se dá přikázat lidem, kolik mají mít potomků, poručit ženě, aby donosila a porodila i dítě, které nechce mít. Že lze z člověka učinit statistickou jednotku, s níž je možné libovolně manipulovat. A jako biče, jímž je možné zkrotit individualitu lidské bytosti, použít jednou hrozby trestů pekelných, podruhé trestů pozemských, případně obojího najednou.

Kapitola I. Od nejstarších dob k renezanci. Z jejích osmadvaceti stran ocituji úvodní odstavec: "Od doby příchodu prvních lidí na území, přirozeně ohraničené jako málokterév Evropě věncem hor a protkané řekami, se na něm vystřídalo mnoho archeologických kultur, pojmenovaných podle typických znaků dochované keramiky a jiných hmotných památek osídlení i podle napezišť. První otázka, kterou si dnešní člověk patrně položí, ja ta, zda tu žilo obyvatelstvo stále stejnorodé, přejímající pouze nové, "módní" prvky, způsoby bydlení případně pohřbívání, nebo zda byla pro tento šerý pravěk naopak tzpická neustálá migrace, obměňující obyvatelstvo novými příchozími a odchodem původních starousedlíků. Pravda leží patrně mezi těmito dvěma estrémy; něco z původních obyvatel vždycky setrvalo (a to nejen ve zvyklostech a způsobu života, ale i v jejich fyzické přítomnosti), někteří byli bojovnějšími příchozími vyhnáni, druzí asimilováni, mírumilovnější imigranti splynuli s původním obyvatelstvem a přizpůsobili se mu. Kdysi na dotaz studenta, zda jsme tu v Čechách původu keltského nebo spíš slovanského, odpověděl akademik Josef Charvát: "Já bych o tom vůbec nepřemýšlel, vždyť tu jsme (a nejen u nás), všichni asi nejvíc voříškové!" Tomuto názoru, obsaženému i v teorii superpoziční, jejíž podstatou je jakési postupné překrývání sídelních a kulturních vrstev, lze dát nejspíš za pravdu.

Dál uvedu jen názvy kapitol a citovat budu až z té poslední deváté. Kap. II - Populační myšlení husitského a pohusitského období; III - Populační myšlení v předbělohorských Čechách; IV - Populační myšlení pobělohorského období; V - Od merkantismu k fysiokratismu. Populacionalismus v období osvícenského absolutismu druhé poloviny 18. století; VI - Populační otázky v sociálně politickém a ekonomickém myšlení druhé poloviny 19. století; VII - Vývoj populačního myšlení v období mezi dvěma světovými válkami; VIII - Od konce druhé světové války do roku 1989; IX - Populační myšlení po roce 1989

Z té poslední IX kapitoly budu citovat odstavce tři: "Největší pozornost budí patrně konstatování, že obyvatelstva u nás ubývá, že zhruba od konce osmdesátých let dochází (rychleji než v okolních evropských zemích) k výraznému poklesu sňatečnosti a zejména porodnosti. Uspokojení při pohledu na zlepšující se ukazatele úmrtnosti a stoupající křivky ukazatelů naděje dožití, poněkud kalí vyhlídka na rychlé stárnutí populace a tím pronikavé zhoršení věkové struktury (rovněž rychleji než jinde), s tím spojená budoucí struktura pracovních sil, potřeba radikální reformy penzijního systému a všechny další průvodní jevy (nelze ani vyloučit stoupání mezigeneračního napětí neustálým zdůrazňováním, kolik penzistů připadne na jednoho člověka aktivně zaměstnaného.

Mezi sčítáními 1980 a 1991 nedosáhl celkový počet obyvatelstva českých zemí předválečné úrovně, nicméně ještě vzrostl o 484 tisíc na celkových 10 340 tisíc (přibližně tolik, kolik činil v roce 1922 a o 550 tisíc méně než koncem roku 1937). I při započtení emigrace by zůstal rozdíl patrný, a úbytky způsobené odsunem se nepodařilo nahradit. Od ledna 1991 došlo k výraznému poklesu počtu uzavřených manželství (při tom přibývalo potencionálních snoubenců z početně silných ročníků, narozených v průběhu demografické vlny sedmdesátých let). Ještě v roce 1989 vstupovalo do manželství 80% svobodných mužů (do 30 let) a 91% svobodných žen, v roce 1996 již jen 53% mužů a 66% žen. Stoupal sňatkový věk; u mužů z 24,6 roku v roce 1989 na 27,1 roku v roce 1996 a 29,3 roku v roce 2001, u žen z 21,8 na 24,9 v roce 1996 a 26,9 v roce 2001. Absolutně bylo v roce 2001 uzavřeno 52 400 manželství, což bylo v historii ČR zatím nejméně. Dochází i ke zvyšování věku při uzavření prvního manželství a to v rwepublikovém průměru mezi roky 1991 a 2001 téměř o tři roky (z 24,7 na 27,6 let).

Vysoká úroveň rozvodovosti se považuje za jeden z charakteristických rysů demografického chování naší populace a v evropském měřítku patříme do kategorie zemí s její vysokou mírou již od sedmdesátých let s maximem v letech osmdesátých. Úhrná rozvodovost dosáhla v roce 2001 historicky nejvyšší hodnoty, když počet rozvodů po dvouleté pauze opět přesáhl hranici 30 tisíc.

Víc snad na ukázku není třeba. Jen pro ty, kteří budou stát o to publikaci si opatřit, a skutečně ji doporučuji, mohu zatím uvést spojení na Českou demografickou společnost - Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2, telefon 221 851 418 a mail teskova@natur.cuni. cz


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena