MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Tisková zpráva

kolektiv autorů

Ve středu (28. 3. 2007) se v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uskutečnila tisková konference a křest publikace Cui bono restituce?, jejímiž autory jsou členové občanského sdružení Linie pravdy a práva a kterou vydal Český svaz bojovníků za svobodu v Praze. Proběhla pod záštitou poslankyně PČR Hany Orgoníkové (ČSSD) a za účasti europoslankyně Jany Bobošíkové, z jejíž iniciativy publikace vznikla.

Kniha dokumentuje průběh pěti restitučních kauz, vybraných z několika desítek vlekoucích se restitučních sporů, které již téměř patnáct let zaměstnávají naše úřady a soudy a v nichž potomci bývalých velkostatkářů a majitelů významných památkově chráněných objektů usilují o navrácení majetku, který byl jejich předkům zkonfiskován po druhé světové válce na základě tzv. prezidentských dekretů.

První kapitola studie, jejíž autorkou je ředitelka blanenského muzea Eva Nečasová, je věnována kauze Salm-Reifferscheidt. Uvádí přehled vývojových fází restitučního sporu, v němž potomci Huga Nikolause Salma-Reifferscheidta usilují o navrácení 7 000 hektarů zemědělské a lesní půdy, mimo jiné i na území Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, dále pak někdejšího sídla velkostatku, národní kulturní památky zámek v Rájci-Jestřebí a řady dalších nemovitostí. Kapitola podává podrobný rozbor kauzy s kritickým posouzením některých pramenů a dokumentů, o něž se žadatelé a jejich právní zástupci opírají.

Druhá kapitola rozkrývá průběh mediálně známého sporu o navrácení majetku, jehož posledním vlastníkem byl Karl Des Fours-Walderode. Jeho dědička Johanna Kammerlander žádá navrácení tisíců hektarů půdy včetně národní kulturní památky zámek Hrubý Rohozec a dalších nemovitostí. Autorem je Josef Kunetka, mluvčí občanských aktivit města Turnov, který před několika lety spolu s poslankyní Hanou Orgoníkovou odhalil řadu do té doby neznámých faktů, svědčících proti nároku žadatelky a docílil nového posouzení sporu, jehož některé aspekty dnes zakládají důvodná podezření ze spáchání trestných činů.

Kapitola třetí uvádí historii a okolnosti složité kauzy Colloredo-Mannsfeld, v poslední době hojně medializované především v souvislosti s úsilím dcery posledního vlastníka zámku Opočno Kristiny Colloredo-Mannsfeldové o navrácení této národní kulturní památky včetně jejího mobiliáře nedozírné hodnoty a včetně výměry pozemků, patřících k původnímu velkostatku. Autorem stati je Oldřich Vaňura, odborný pracovník Národního památkového ústavu v Pardubicích, který se kauze řadu let věnuje a spolu s kolektivem publikoval v souvislosti s ní již několik odborných prací.

Čtvrtá kapitola z pera Jana Málka, starosty městyse Choltice, pojednává o kauze Thun-Hohenstein, proslulé skandálem kolem nezákonně vydaného a z republiky neoprávněně vyvezeného mobiliáře několikamilionové hodnoty (obrazy, nábytek a další starožitnosti). Zásluhou zesnulého Pavla Dostála, tehdejšího ministra kultury, bylo ve věci před léty podáno trestní oznámení a jistá osoba pak byla trestně stíhána, nicméně kauza i přesto běží dál a ve hře je ještě zámecký areál v Cholticích, který tvoří park spolu se zámeckými budovami včetně mobiliáře a vzácné barokní kaple.

Poslední pátá kapitola, jejímž autorem je pražský badatel Jan Hříbek, je křiklavou ukázkou drzosti potomkyně aktivního nacisty Antona Möseho, bývalého esesmana a člena další agresivní nacistické organizace Nationalsozialistische Kraftfahrkorps, po válce stíhaného za zločin proti státu. Žadatelka požaduje mimo jiné i navrácení domu, v němž Möse za války ubytoval nacistické pohlaváry Konráda Henleina a K. H. Franka. Až na tuto úroveň je v naší republice postupně přetransformovávána původně proklamovaná náprava křivd, zaviněných komunistickým režimem! Prvky větší či menší míry kolaborace s nacismem lze najít ve všech výše jmenovaných restitučních kauzách, v této poslední však jde o přímou ukázku zločinného jednání. Potomkyně pachatele ovšem, zahalena v trpitelskou roušku, bez uzardění natahuje ruku po odškodnění.

Celým vývojem restituční problematiky, doprovázeným dobře zorganizovaným, koordinovaným a stupňujícím se tlakem na vrácení rozsáhlých majetků v případech, kde žadatelům očividně chybí zákonný nárok a které jsou výsměchem padlým odbojářům a všem osobám, trpícím za druhé světové války pod nacistickým terorem, se zabývá závěrečná stať právního experta Václava Pavlíčka, profesora Univerzity Karlovy. Má název Náprava křivd a nebo návrat minulosti? Autor v ní shrnuje dějiny polistopadových restitucí a jejich postupnou přeměnu v procesy, při nichž dochází k přepisování dějin naší země a k samotnému ohrožení její státnosti.

Kniha Cui bono restituce? je doplněna početným souhrnem hlavních pramenů, které autoři při zpracování použili, a jsou v ní otištěny ukázky nejdůležitějších archivních dokumentů k jednotlivým kauzám, získaných ze soudních spisů.

Tiskové konference se kromě autorů publikace a výše jmenovaných poslankyň Jany Bobošíkové a Hany Orgoníkové zúčastnili též zástupci vydavatele, to jest Českého svazu bojovníků za svobodu, zástupci tiskového oddělení Parlamentu ČR, České tiskové kanceláře, regionálního zpravodajství Českého rozhlasu v Hradci Králové, Agence France Presse a dalších médií. Přítomen byl i právní zástupce Národního památkového ústavu doktor Miloš Hošek, reprezentant svazu osob, vyhnaných po Mnichovu nacisty ze zabraného českého pohraničí, spisovatel Dalibor Plichta, zástupci Pozemkového úřadu v Semilech, a také poslanec Miloslav Kala (ČSSD), který se coby někdejší starosta města Blanska a účastník řízení v kauze Salm-Reifferscheidt měl možnost podrobně s problematikou restitucí seznámit a významnou měrou se podílel na rozuzlení tohoto sporu.

Jana Bobošíková ocenila ve svém vystoupení zásluhy autorů publikace. Vyjádřila současně rozhořčení nad tím, že ze strany Sudetoněmeckého landsmanšaftu neutichají výzvy ke zrušení Postupimské dohody a tzv. Benešových dekretů. Zdůraznila, že v EU hrají obrovskou roli národní zájmy, o nichž se my Češi bojíme mluvit, abychom nebyli nařčeni z nacionalismu či národovectví. Současně si nehledíme svých státních zájmů a jsme lhostejní k tomu, když naši sousedé ohrožují majetkovou celistvost České republiky. Zástupci ODS a KDU-ČSL zasedají v Evropském parlamentu společně se šéfem landsmanšaftu Berndem Posseltem, bratříčkují se s ním a mlčí, když jeho sdružení naši republiku napadá. Europoslankyně konstatovala, že jediní, kdo proti snahám landsmanšaftu protestuje, jsou bohužel pouze komunisté.

Ředitelka Muzea Blansko Eva Nečasová upozornila na korupční pozadí restitučních sporů, s nímž přišla sama před léty do styku, vyjádřila souhlas s restitucemi majetku těch žadatelů, kteří prokázali nárok ve smyslu platné restituční legislativy a konstatovala, že jestliže chtěla Česká republika demonstrovat po Listopadu svoji demokratickou tvář, nabízel se jí prostor pro odškodnění skutečných obětí komunistické zvůle. Místo toho, abychom odškodnili osoby, které byly vězněny v komunistických žalářích či uranových dolech, místo toho, abychom odškodnili jejich manželky a děti, osoby, kterým bylo znemožněno pokračovat ve vědecké či umělecké kariéře, osoby, kterým bylo zakázáno studovat atd. atd., místo toho všeho se patnáct let zabýváme neoprávněnými žádostmi těch, kteří byli po válce zaslouženě potrestáni konfiskací majetku za to, že nezůstali věrni republice a kolaborovali z nacistickým agresorem.

Profesor Pavlíček upozornil na nebezpečí narušování právní jistoty vlastnických vztahů v naší zemi, způsobené nekonečně se vlekoucími tzv. „velkými restitučními kauzami“. Prohlásil, že případy těchto neoprávněných restitucí vedou současně k demoralizaci společnosti.

„Na zločiny proti lidskosti, páchané nacistickým režimem, Německou říší a různými pomahači se zapomíná, stejně tak jako na obrovské oběti těch, kteří za svou vlast položili své životy,“ řekl Pavlíček. „Nastává přepisování dějin. Odškodnění má získat ten, kdo měl být po válce potrestán za zradu republiky a nacistickou kolaboraci, jichž se v době války dopustil. Z toho pak pro mnohé může vyplynout závěr, že zrada vlastního státu a národa se vyplácí.“

Občanské sdružení LINIE PRAVDY A PRÁVA, zapsala Eva Nečasová


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena