MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Májové hvězdy

Jistě Vám nadpis připomíná starý česko-sovětský film, ale moje vzpomínka bude patřit roku 1968. Mládí, máj a Turnov. Máchovsky laděný máj, hlava plná snů a ideálů. Hlava plná potlačovaných snů a ideálů o nekomunistickém zítřku. Před Karlem IV., kde tehdy fungovala kouzelná kavárna z 30. let a přitahovala zejména nás mladé a tancechtivé, bylo plno. Pouliční světla zabarvená jarní zelení lákala ke vstupu.

Spolu s přítelem a starším spolužákem jsme byli překvapeni, že místo tancování zde probíhá nějaká beseda. Byli jsme zvědaví. Protlačili jsme se dovnitř a tam za stolkem na vyvýšeném pódiu seděli dva diskutující. Pan doktor Václav Šolc a soudruh profesor Jaromír Horáček. Až poté jsem si přečetla na zasunutém plakátku, že besedu pořádá turnovský KAN (Klub angažovaných nestraníků), kterému dr. Šolc předsedal. Programem byla konfrontace názorů prvorepublikové demokracie zastoupená dr. Šolcem s marxistickou ideologií zastoupenou komunistou Horáčkem. Oba muže jsem znala. Dr. Šolc byl spolužák a přítel mého nejstaršího bratra Jaroslava. Soudruh Horáček byl můj bývalý profesor na jedenáctiletce. Nebyla jsem členkou jeho divadelního souboru, a tak jsem nepatřila mezi jeho vyvolené.

Konfrontace názorů těchto dvou odlišných mužů mi připadala jako setkání dvou různých planet. Ideologie zastoupená profesorem Horáčkem nemohla soupeřit s argumenty zkušeného právníka a stoupence Masaryka. Dr. Šolc byl stále odměňován potleskem a stal se hvězdou našich nadějí. Hůře dopadal profesor Horáček, který byl komunistou z přesvědčení. Ten, který nám se slzou v oku ve škole přednášel Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce a při každé příležitosti mocně opěvoval Sovětský svaz, byl v tomto klání poražen. Bylo to pro nás zadostiučinění, ve škole jsme nemohli nikdy projevit své názory získané od rodičů a jejich známých.

Okolo půlnoci, kdy jsme se z besedy vraceli domů, jsem tancovala pod májovými hvězdami radostí, že svět bude mít nové barvy, ne jen rudé s modří svazáckých košil. Na rohu náměstí u kostela jsem už nechtěla vidět špinavou Chlumku s dcerou Jitřenkou, profesorem Horáčkem vychvalované, a na besedy do školy zvané, zachránkyně komunistického praporu před fašisty, které tam prodávaly kytky, aby měly peníze na hospody.

Doma ale moje roztančené myšlenky zchladil otec. Řekl: „Pamatuj si, že komunisté nikdy nezmění komunismus, aby se narodil nový svět musí komunismus padnout“. Dále se zmínil o svých obavách ze Sovětského svazu a jeho armády. Zanedlouho, 21. srpna, mi do pokoje v podkroví rodinného domu vlétl leták PRAVDA shazovaný z ruských letadel. Brečela jsem, protože táta měl zase pravdu. Komunisté vznik demokratického státu nedopustili. Doktor Šolc se stal pomocným závozníkem v Masokombinátu. Tím posledním z posledních, aby svými názory, za které jsem jej obdivovala, nemohl „infikovat“ nikoho jiného, než svůj náklad. A soudruh profesor Horáček, přestože se zúčastnil zavrženého Vysočanského sjezdu ÚV KSČ, učil dál a měl dál svůj soubor a své vyvolené. A nad Turnovem celá léta zářily rudě hvězdy nad jednotlivými školami a podniky.

Anastázie Turnovcová (Tomsová)


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena