MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

Demokracie a spánek mrtvých

Jan Spousta

Publicisté Bohumil Doležal a Vladimír Kučera polemizovali na stránkách MF Dnes o naší demokracii. Zastávali zcela protichůdné názory, na jednom se však shodli: oba zdůraznili, že "podstatou demokracie je věrnost dohodnutým formálním postupům".

Vezměme je za slovo. Je-li podstatou demokracie skutečně toto, pak Hitlerovo Německo bylo daleko demokratičtějším státem než současné Česko - tam se dohodnuté formální postupy přece braly doslova smrtelně vážně. Dokonce i zločiny se tam děly s úžasnou formální přesností: německé dráhy inkasovaly dohodnuté jízdné za každičkého Žida dopraveného v dobytčím vagóně do tábora v Osvětimi, postup obsluhy plynových komor byl bezvadně naplánován a velitel tábora se po letech u izraelského soudu mohl hájit, že jen věrně plnil příkazy nadřízených. Treue und Ordnung, věrnost a pořádek patřily k základním hodnotám tohoto režimu.

Nic proti věrnosti dohodnutým formálním postupům. Bez ní se snad obejde společenství několika osob, které si všechno vyřeší neformálně. Pro kvalitní správu velkých organizací však jsou formální postupy nezbytné. Nebýt jich, společnost by se propadla do anarchie a brzy by začalo platit právo silnějšího.

Už před sto lety sociolog Max Weber spatřoval v zavádění formálních postupů hnací sílu racionalizace a modernizace. Různé draze zaplacené zkušenosti později ukázaly, že tomu tak nebývá zdaleka vždy a všude, něco pravdy však na jeho tvrzení je. Organizace, fungující v duchu maximální věrnosti formálním postupům, však Max Weber nenazýval demokracie, nýbrž byrokracie.

Byrokratické, formální postupy byly poprvé zdůrazněny osvícenými absolutismy raného novověku. Jsou potřebné a použitelné pro nejrůznější typy vlády, pro demokracie stejně jako pro totalitní státy. Kdyby se však byrokracie stala samotnou podstatou režimu, nepřineslo by to nic dobrého.

Kam by to vedlo, můžeme vytušit, pokud promyslíme některá rozhodnutí našich formalistických soudů. Například nedávno se ukázalo, že naše předpisy nedovolují, aby dítě, které porodí žena ve vyšetřovací vazbě, zůstalo u své matky. Soud, věrný dohodnutým formálním postupům, tedy ihned po porodu zařídí umístění novorozeňátka do ústavu. Zájmy dítěte nejsou ničím, formální postup vším. Má toto být podstatou demokracie? A lze takové myšlení vůbec ještě nazvat demokratickým?

Slovo demokracie se překládá jako vláda lidu. To naznačuje, že podstatou demokracie bude snaha umožnit každému člověku, aby mohl co nejvíce uplatňovat své zájmy. Zřízení, které nebere maximální ohled na práva, potřeby a zájmy všech lidí, není demokratické. Nakolik a jak je toto uplatňování zájmů formalizováno, je věcí sice velevýznamnou, ale z hlediska samotné podstaty demokracie druhořadou. Tvorba i výklad formálních postupů se musí dít v souladu s podstatou demokracie, tedy s ohledem na zájmy každého člověka. I sami občané demokratického státu by proto měli mít demokratické vědomí. To nespočívá v leštění Masarykových byst, ale v odpovědném postoji k životu, v odmítání bezpráví, v toleranci a respektu k druhým lidem. A především v občanské kuráži a sebevědomí: nebát se veřejně hájit své oprávněné zájmy, ale být současně ochoten přijmout rozumný kompromis. Demokracie je obtížná disciplína a pro její zvládnutí nestačí jen zavést systém voleb a zastupitelstev.

Lidé, kteří chtějí demokracii omezit na dodržování formálních postupů a výsledky hlasovacích mechanismů, tedy nebojují za lepší demokracii. Ve skutečnosti posilují byrokratický charakter státu, a to na úkor samotné demokracie. V okamžiku, kdy jim začne při práci překážet hlas z ulice, přestávají být demokraty a stávají se osvícenými mocnáři.

Skutečná demokracie jen nepočítá voličské hlasy. Důležitá by měla být i váha argumentů. Pokud u nás dnes s nějakým nepohodlným názorem přijde člověk, který není aspoň poslancem, ozve se ihned zapištění: Mlč, nemáš mandát! Nuže, z podstaty demokracie plyne, že každý člověk se s mandátem rodí. Každý má právo kdykoli mluvit do věcí veřejných, v mezích zákona je ovlivňovat a prosazovat své potřeby.

Není těžké zajistit, aby své zájmy prosazovaly politické a ekonomické elity. Ty si své zájmy prosadí v každém systému vlády. Obtíž je v tom, jak dosáhnout, aby se uplatnily stejně důležité a oprávněné zájmy chovanců dětských domovů a starobinců, zájmy nezaměstnaného Roma, zájmy bezdomovce; aby se uplatnily zájmy lidí, kteří se ještě nenarodili, ale jednou přijdou a budou po nás právem chtít zemi čistou a krásnou; a aby se uplatnil zájem s vůbec nejslabším hlasem ze všech, zájem rozumu a humanity.

Ve východní části Prahy, pár kilometrů od mého bydliště, spolu sousedí několik rozlehlých hřbitovů. Dohodnutým formálním postupem se rozhodlo, že se právě tam postaví ještě velký hokejový stadion. Rozvášnění fanoušci budou vybíjet svou energii nedaleko hrobu spisovatele Franze Kafky a hrobů tisíců dalších Židů. Ti už nemají svůj voličský hlas, a nemají ho ani skrze své potomstvo, protože to bylo formálně bezchybným postupem zplynováno a spáleno. Cítím povinnost pozvednout svůj hlas na obranu jejich věčného spánku. Ve jménu demokracie.

Jan Spousta
Autor je sociolog
spousta@yahoo.com

Jde o příspěvek pro MfD, zveřejněn byl 2. 6. 2001. Text zveřejňujeme se souhlasem autora.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena