MaT's World   |   Gemologie   |   NDT   |   Archiv IT
Turnov - Neoficiální a nezávislé stránky města Turnova (logo, 16,5 kB)

O vyváženosti informací

Ivan Turnovec

O vyváženosti informací (anebo mám snad už rovnou říci propagandy?) se v poslední době v Turnově diskutuje na nejrůznějších úrovních. Ať již jde o vytváření rady pro RTT, nebo redakční rady HOT. Vše je ale pod kontrolou. „Vyváženost“ zvláště u HOT se uplatňuje prakticky, a někdy dokonce velmi nápadně, formou redakčních komentářů a různých vysvětlujících přílepků k publikovaným názorům. S tím pak samozřejmě souvisí, že se určité články určitých autorů snadno, či jiných naopak jen zcela sporadicky, a s velkými potížemi, dostávají do regionálních médií. Pravda, je tu ještě Internet s jeho relativně velkou svobodou a nepochybně snadnější dostupností pro nekonvenční autory. Jenže: Na internetové stránky zatím nemá přístup každý. Navíc pak – na články na webových stránkách někdo musí občanskou veřejnost nějak cíleně upozornit, a to není jednoduché.

V čem vlastně vyváženost informací spočívá? Kdo si jí vymyslel? Je založena na nějakých logických souvislostech, anebo je to cosi, co vymyslela určitá skupina lidi jako účelovou součást propagandy? Jde jim opravdu o záchranu občanů před informačními zdroji, které nejsou pravdivé, ale jsou kritické, nesouhlasné s oficiální linií vládnoucí skupiny? A které asi? Stojíme vůbec o to, aby o nás někdo právě takto duševně pečoval? I když nevíme, jak velkému procentu občanů to vlastně vadí, je logické, že každý by měl mít nárok na to, aby si udělal svůj vlastní názor. No a ten je díky cenzurní vyváženosti velmi jednostranný. Legitimní názor, že starosta města městu více škodí než prospívá, byť doplněný o konkrétní argumenty, se z městem placených médií občané nedovědí. Naopak při každé příležitosti se v nich dočteme, že je nutno vyvažovat kritiku pozitivním pohledem na „úspěchy“ kritizovaných. Že to mnohdy nejde, protože spojovat jablka s hruškami nemůže vést k cíli, jim vůbec nevadí. Je s podivem, že „oficiální média“ se vyhýbají kritickým pohledům na komunální problémy, ale o to více sami kritizují kritizující. Jde o zásadu běžnou v minulém režimu, kdy nešlo o to co kdo řekl, ale kdo to řekl. Zdá se, že v tomto směru jsme se dosud ze své vlastní historie nepoučili.


(c) 2000-2006 MaT, Všechna práva vyhrazena